Život je pes. Jednou jsi dole a jednou zas nahoře. Život není pohádka, ale peklo, z kterého málokdo se dostane. Je jen na tobě, s kým tu hru hraješ. Dokud se nenaučíš, tak se uč od ostatních. Musíš v tom umět chodit, život ti naklade plno životních úkolů a ty je musiš dokončit. Otevři oči, nikdo ti nepomůže. Jsi tady sám za sebe. Jdeš cestou sám. Z jedné tmy do druhé. Cokoliv děláš, dělej s rozumem. Jedna malá chyba a jsi zase dole.


Říjen 2007

Reinkarnace II.

31. října 2007 v 16:13 | Lightsoul77 |  Reinkarnace
Tak a máte tu něco o reinkarnaci, sad se vám článek budu líbit a jako vždy vás žádám o komentáře.

Semiotika a teorie komunikace

30. října 2007 v 19:46 | Lightsoul77 |  Sémiotika

Je tu něco o sémiotice, snad se vám to bude líbit a jako vždy žádám o komenty.


Sémiotika1

29. října 2007 v 17:34 | Lightsoul77 |  Sémiotika

Sémiotika, tak a máte tu další článek, snad se vám to bude líbit a prosím o komentáře.


Techniky hypnozy-zavřené oči

28. října 2007 v 22:10 | Lightsoul77 |  Hypnóza
No a je tu další o hypnoze a asi na dlouhou dobu poslední, teď budu připravovat články zase na něco jiného. No a zase bych vás chtěla poprosit o komentáře.

technika hypnozy: Frakciální metoda

27. října 2007 v 22:02 | Lightsoul77 |  Hypnóza
Něco dalšího o hypnoze, snad se vá článek bude líbit a chtěla jsem vás zase poprosit o komentáře.

Hypnotický stav

27. října 2007 v 14:32 | Lightsoul77 |  Hypnóza
Tak a tady máte další článaek a chtěla bych poprosit o komenty a aby jste hlasova pro tenky blog.

hypnoza a autohypnoza

26. října 2007 v 23:14 | Lightsoul77 |  Hypnóza
Tak a máte tu něco dalšího o hypnoze. Snad se vám článek bude líbit a chtěla bych vás poprosit o komentáře na tyto stránky a pořípadě na článek.

Žádost

26. října 2007 v 22:53 | Lightsoul77 |  Ankety
Prosím vás chtěla bych vás poprosit, aby jte pro mě hlasovali Tady

Soutěž

25. října 2007 v 23:58 | Lightsoul77 |  Ankety
Byla bych ráda kdyby jste pro mě hlasovali!!!

Kámen podle horoskopu

24. října 2007 v 23:18 | Lightsoul77 |  Horoskopy
BERAN : hematit, červený a krvavý jaspis, rudý karneol, masový opál, granát, ametyst, rubín, červený turmalín, diamant
BÝK : achát, avanturín, hnědožlutý citrín, mechový achát, hnědočervený korál, malachit, růženín, chryzokol, safír, smaragd
BLÍŽENCI : žlutý karneol, tygří oko, jantar, citrín, zlatý topaz, mechový achát, modrobílý chalcedon, akvamarín, křišťál
RAK : jaspis, avanturín, korál, jadeit, karneol, bílý chalcedon, opál, adulár, smaragd, perla
LEV : jantar, tygří oko, granát, citrín, zlatý topaz, rubín, křišťál, diamant
PANNA : jaspis, tygří oko, sodalit, karneol, jantar, citrín, lazurit, ametyst, modrý safír
VÁHY : chryzokol, jaspis, růžový korál, jadeit, růženín, perla, akvamarín, růžový turmalín, modrý safír, kunzit
ŠTÍR : hematit, červený a krvavý jaspis, malachit, achát, obsidián, granát, černý opál, ametyst, červený a černý turmalín, rubín
STŘELEC : sodalit, chryzokol, zelený avanturín, chalcedon, obsidián, ametyst, opál, lazurit, modrý topaz, tmavomodrý safír
KOZOROH : jaspis, adulár, obsidián, černá perla, zelený a černý turmalín, záhněda, křišťál, diamant
VODNÁŘ : tyrkys, chryzokol, opál, modrý topaz, akvamarín, bledě modrý fluorit, bledě modrý safír
RYBY : korál, tyrkys, jadeit, adulár, perla, opál, fialový fluorit
Diamant
Růženín
Jaspisy
Ametyst
Malachit
Rubín
Granáty
Avanturín
Chalcedon
Smaragd

Tetování nebo piercing

23. října 2007 v 13:14 | Lightsoul77 |  Sebepoškozování
Právě vztah k tetování nebo piercingu vás v souvislosti se sebepoškozováním možná napadne jako první. "Někdy se říká, že jde o socializované formy sebepoškozování," vysvětluje psycholožka Kocourková. Jenže zatímco rituály nebo zdobení těla hrají určitou společenskou roli, funkce sebepoškozování je jiná. Obvykle má lidem, co se zraňují, pomoci vyrovnat se s obtížnými emocemi, které nezvládají jiným způsobem, a tak se je snaží vyjádřit přes své tělo. Nikoli ale proto, aby dávali najevo, že potřebují pomoc - hlavním cílem sebepoškozování je totiž získat úlevu, ne pozornost. Svá poranění většinou skrývají, třeba pod dlouhým rukávem nebo kalhotami. Právě ruce a nohy jsou totiž nejčastějším místem zraňování, na­opak na obličeji byste se s ním setkaly jen výjimečně. Mnoho z těch, kteří se zraňují, přitom v životě funguje zcela ,běžně' a o tom, co se s nimi děje, často neví ani rodina nebo přátelé. Tenhle jev je rozšířenější, než byste čekaly. Odhaduje se, že třeba ve Spojených státech sebepoškozováním trpí asi dva miliony lidí. I když většinu lidí to trápí, jelikož mají strach že se o tom dozví někdo z příbuzných či přátel ale také vyučijící.

Řezání se, pálení kůže nebo píchání jehlami - to jsou vlastně jen o něco drastičtější formy sebepoškozování než anorexie a bulimie. I týrání se hlady nebo dobrovolné zvracení jsou způsoby, jak se odmítat. Obojí souvisí s problémy s vnímáním vlastního těla, prožíváním sebe sama. A obojí se záhy stane závislostí. Postupně totiž přestává jít o reakci na nějakou událost: uvolní se mechanismus jako u braní drog. Tělo chce chování, které přináší úlevu.
"Než se poprvé pořežete, pamatujte si: bude vás to bavit. Zjistíte, že krev a úleva od bolesti jsou návykové. A to i tehdy, když si myslíte, že si uděláte jenom pár zářezů, které nejsou hluboké a lehce se zahojí. Budou totiž hlubší," napsal na serveru pisatel s přezdívkou D.A.A. "Buďte připraveni, že z deseti zářezů se stane sto. Že váš život se bude točit jenom okolo zraňování a zakrývání. A počkejte, až poprvé říznete moc hluboko. Když budete osamělí, všechno se stane možným nástrojem: nůžky, klíče od auta, jehla, svorky nebo třeba i pero. Budete si přát, abyste s tím nikdy nezačali, protože to budete nenávidět a současně i milovat. Nebudete bez toho moct žít."

Bez strachu a bez bolesti

23. října 2007 v 9:24 | Lightsoul77 |  Sebepoškozování
Bez strachu a bez bolesti
To, že si někdo ubližuje, přitom vypadá nepochopitelně, možná až děsivě. Strach z bolesti přece patří do základní lidské výbavy, která nám pomáhá přežít. Z poznatků, které shromáždila Karen Conterio, ředitelka amerického programu SAFE Alternatives, vyplývá, že typickou obětí sebepoškozování je inteligentní, citlivá žena ze střední nebo vyšší střední vrstvy, ale s nízkým sebevědomím. "Sebepoškozování většinou začíná v dospívání, v chaotické a zmatené době, kdy emoce běží naplno, a naopak sebevědomí se snižuje," řekla na poradenském serveru www.dr­drew.com. I v České republice je dospívání dobou, kdy mnohé sebepoškozovatelky začínají. "Může nastat i situace, že se ho žena poprvé dopustí třeba v pětadvaceti, kdy se dá mluvit o určité doznívající adolescenci. Sebepoškozování se může objevit v celé šíři mladého věku, je ale málo pravděpodobné, že by se projevilo až ve zralé dospělosti," podotýká psycholožka Jana Kocourková z Dětské psychiatrické kliniky pražské Fakultní nemocnice Motol.

"Začala jsem o prázdninách v sedmnácti. Byla jsem zoufalstvím mimo a chtěla jsem, aby ta bolest, že jsem úplně sama, už skončila, aby to bylo pryč. Vzala jsem si nůž a řezala se na ruce. Nebyly to hluboké rány, ale i tak, uvolnilo mě to," potvrzuje Monika. "Bylo léto, nosila jsem krátké rukávy, tak jsem tvrdila, že jsem se poškrábala o nějaké křoví. Pak jsem to začala skrývat."Princezna Diana není jedinou slavnou osobností, která přispěla k tomu, že se o tomhle jevu začalo otevřeněji diskutovat. Angelině Jolie bylo třináct, když se nožem zranila poprvé, a pokračovala v tom až do šestnácti. I ona později přiznala: "Snažila jsem se něco cítit, hledala nové věci, měla romantické představy o krvi. Ubližovala jsem si. Teď už chápu, že to bylo volání o pomoc." Na rukou Christiny Ricci zase najdete drobné jizvy - udělala si je sama zapalovačem. "Jak vám najedou endorfiny, bolest se dokonce zmírní. Trvá to chvilku, malé štípnutí, a potom už doopravdy nic moc necítíte, naopak to uvolňuje." Christina si po­dle svých slov ubližovala tehdy, když se snažila udělat dojem na kluky nebo byla naštvaná, že není dost hezká. "Byla jsem rozčilená, tak jsem to udělala, uklidňovalo mě to. Je to strašný způsob, jak se cítit líp. V mozku ale máte dvě části, a jedna chce zničit tu druhou. A myšlenka sebezničení je občas velmi romantická. Teď už to ale je za mnou," řekla. Několik jizev 'zdobí' i levé předloktí Johnnyho Deppa, který je bere jako připomínku důležitých okamžiků v životě. "Moje tělo je svým způsobem deník. Je to něco, co dělali námořníci, určité chvíle v životě, kdy sám sebe označíte, ať už nožem, nebo u profesionálního tetovače," vysvětloval v časopise Details.

Něco dalšího

22. října 2007 v 19:36 | Lightsoul77 |  Sebepoškozování
Sebepožkozování
Odborníci ho popisují jako novou závislost. Záliba v ubližování si se rozmáhá napříč společenskými i věkovými vrstvami. Začalo se o ní mluvit před dvanácti lety, kdy princezna Diana poprvé veřejně přiznala, že si sama fyzicky ubližuje. "Cítíte tolik bolesti uvnitř, že se snažíte ublížit si na povrchu," řekla tehdy v televizním rozhovoru pro BBC.
Diváci byli v šoku. Do té doby bylo sebepoškozování tabu a na lidi, kteří ho prováděli, se všichni dívali s nedůvěrou a nepochopením. Najednou tady ale seděla obdivovaná, inteligentní a krásná žena, která byla pro velkou část veřejnosti vzorem. Dneska je jasné, že to už není okrajový jev, ale stále větší problém. A to i v Česku.

"Můj pocit zoufalství byl někdy tak velký, že jsem chtěla fyzickou bolestí zahnat tu psychickou. Jindy jsem se naopak cítila tak otupělá, že jsem se chtěla přesvědčit, že ještě něco prožívám," přiznává jedna z dívek, která se poškozovala. Nepřála si uvést své jméno, a tak jí říkejme třeba Monika. Obdobných výpovědí je přitom plný i internet. A není to příjemné čtení ani poslouchání. "Jednou jsem dokonce řízla tak hluboko, že jsem musela na šití. Teď už je to ale pryč. Vyřešila jsem si některé věci v sobě, smířila jsem se s tím, jaká jsem. Nejsem teď na sebe tak náročná a dávám si i pozor na určité situace. Nenechávám svoje pocity dojít do extrému."

Zápis snů

22. října 2007 v 16:23 | Lightsoul77 |  Snář a sny
Pokud se probudíte ze snu, který se vám zdá mimořádný, mimořádně živý nebo příliš realistický ihned se pokuste sehnat papír a tužku a sen si zapište co nejpodrobněji. Udělejte to jak při ranním tak i při nočním probuzení. Zkušenost prokazuje že většina snů rychle z naší paměti mizí, nebo se z nich ztrácí důležité souvislosti. Obzvláště důležitá jsou čísla, číselné řady, obrazce nebo písmena. K popisu můžete třeba lehce nakreslit malou kresbu toho, co vás ve snu zaujalo, nebo toho, co jste nemohli přesně identifikovat. Dobré je poznamenat si také vlastní pocity: jde-li o sen příjemný, nebo skličující, zda jste měli strach o sebe, nebo o někoho jiného a podobně.
Důležité je datum (noc z xxx na yyy) a čas, kdy se sen zdál. Dále, zda jde o den pracovní, neděli či svátek.
Takto zapsaný sen je už podstatným podkladem pro jeho výklad, ať už se ho chopíte vy sami, nebo se obrátíte na někoho, koho považujete v této oblasti za zkušenějšího nebo za někoho, kdo má právě pro výklad snů výjimečné schopnosti.
Snář Snář

On-line snář

22. října 2007 v 10:07 | Lightsoul77 |  Snář a sny

Snář on-line

Internetový snář v češtině je možné najít například na adresách: www.provaz.cz , www.mujsen.cz nebo www.vesteni.cz . Je možné najít i jiné, stačí hledat.
Slovní pojmy, které představují předměty a osoby, které se objevují ve snech, jsou v elektronických snářích řazeny podle abecedy. U významnějších pojmů bývají uvedeny spojitosti, ve kterých se mohly ve snu objevit a podle nichž pak mohou mít různý význam pro výklad snu. Z jednotlivostí ve snu se dá usuzovat opět jen na jednotlivosti v životě - až do poloviny 20. století byl mezi širokými vrstvami v Čechách a na Moravě velmi populární takovýto výklad "na čísla", která se losovala v některé loterii.
Pro výklad delšího složitého snu, nebo snu třeba krátkého, ale který se jeví být tomu, komu se zdál, velmi důležitý, je třeba mít buď už určitou zkušenost ve výkladu snů nebo se obrátit na někoho, kdo ji má a komu důvěřujete. Případně na profesionálního vykladače snů. Opět je tu třeba důvěry. Na rozdíl od astrologie či vykládání z karet se - vyprávíte-li někomu podrobně svůj sen - svěřujete s něčím velmi důvěrným a osobním.
Snář Snář

Hystorie

21. října 2007 v 20:47 | Lightsoul77 |  Snář a sny

Snář - historie

Doklady o vykladačích snů jsou stejně staré jako nejstarší písemné památky, které známe. Výklad snů provází celou historii lidstva a svůj význam neztratil ani v současnosti, která dává povětšinou přednost racionálnímu výkladu světa a lidského chování.
Ze zápisků starověkých vykladačů snů vznikly první snáře. Nejstarší z nich, o němž víme, že byl sepsán, ale který se nedochoval, vytvořil ve 4. století před naším letopočtem ve starořeckých Athénách muž jménem Antifón, současník filozofa Sókrata. Nejstarší známý dochovaný snář je dílem Artemidóra z Efesu. Je z 2. století našeho letopočtu a je používán dodnes.
Výklad snů je znám rovněž z Bible, kde jejich věštecký význam je chápán jako velmi závažný a nezpochybnitelný. Křesťanské církve během svého vývoje omezily význam snů pouze na jejich vztah k Bohu, snáře, které směřovaly k praktickým výkladům snů, bývaly zakazovány či byl jejich význam vnímám jako okrajový.
Arabové měli pro výklad snů učení zvané ilm et tabir (navazuje částečně na antiku a snář Artemidórův), z nějž převážně vycházel evropský výklad snů od středověku až do konce 19. století.
Autorem nejstaršího známého českého snáře je Vavřinec z Březové. Tento snář vznikl na konci 14. století.
Od počátku 20. století se výkladem snů zabývá psychoanalytika, která snáře a starší způsob výklad snů popírá. Zatím poměrně marně.
Snář Snář

Druhy

21. října 2007 v 15:42 | Lightsoul77 |  Sebepoškozování
Druhy sebepožkozování
Sebepoškozování představuje chování bez vědomého a cíleného záměru zemřít, jehož důsledkem je poškození tělesné integrity. Přesná definice takového jednání je nesnadná a nemá charakter přesné klinické deskripce a klasifikace.



Sebepoškozování v klinickém slova smyslu představuje kategorii, která má sociální kontext a sociokulturní pozadí. Zacházení s lidským tělem je determinováno sociálními okolnostmi a rituály, které mají kulturní a sociální význam. Tyto okolnosti rozhodují o tom, které zásahy do lidského těla lze pokládat za konvenční normu (např. tetování nebo piercing) a které již mají charakter sebepoškozování v patologickém slova smyslu.



Budeme charakterizovat termíny, které se vyskytují v odborné literatuře a popisují patologické sebepoškozující chování. Je zřejmé, že sebepoškozující a suicidální chování se odlišuje, ale toto odlišení nebývá vždycky v klinické praxi snadné.



Automutilace (self-mutilation) představuje sebepoškození, kde nejčastější motivace vyplývá z psychotické poruchy a sebepoškození může mít symbolický význam. Příkladem je automutilace zaměřená proti části těla (např. ruce, genitáliím, očím, jazyku) symbolicky vyjadřující patologické pocity viny a sebepotrestání při těžké depresi. Bizarní automutilace se mohou vyskytnout u pacientů trpících schizofrenním onemocněním. Automutilace se může také vyskytnout jako vedlejší produkt neobvyklých sexuálních praktik sadomasochistického charakteru nebo u osob s poruchami osobnosti v zátěžových situacích, jako je např. trestní stíhání, pobyt ve vězení, nedobrovolná hospitalizace, a může mít účelový charakter.



Sebepoškozování (self-harm, self-injury, self-wounding) je termín, který je nejčastěji spojován s vědomým, záměrným, často opakovaným sebepoškozováním (sebezraňováním) bez vědomé suicidální motivace, v němž dochází k narušení tělesné integrity, bez závažného letálního dosahu. Nejčastěji jde o řezná poranění kůže, zápěstí, předloktí, hřbetů rukou, škrábance, vyřezávání znaků do kůže. K sebepoškození bývají používány ostré předměty, např. žiletka, sklo. Další formou sebepoškození je popálení, např. cigaretou nebo zapalovačem. Uváděné motivy pro sebepoškození jsou rozličné, nejčastěji uváděným motivem bývá pocit vzteku na sebe samého, úleva od napětí, někdy též přání zemřít. Sebepoškozování je považováno za jeden ze znaků narušené osobnosti, nejčastěji hraničního charakteru. Někteří autoři ovšem sebepoškozující chování koncipují spíše jako návykovou poruchu (addiction) než jako znak specifické poruchy osobnosti. Do okruhu sebepoškozování bývá zahrnováno i předávkování léky, které je opakováno a není u něj patrný přímý suicidální motiv. I když v sebepoškozujícím chování můžeme nalézt apel na okolí, nebývá snaha o získání pozornosti okolí jediným motivačním mechanismem.



Syndrom záměrného sebepoškozování (deliberate self-harm) představuje širší pojetí sebepoškozujícího chování, které je vydělené z kategorie suicidálních pokusů a zahrnuje sebepoškozování jako specifický patologický projev u poruch osobnosti (hraniční, histrionské, disociální, mnohočetné poruchy osobnosti), nebo u pacientů s poruchami příjmu potravy (zejména mentální bulimie) a pacientů závislých na návykových látkách.



Syndrom pořezávaného zápěstí (wrist-cutting, slashing) má charakter sebepoškozování, v němž dominuje pořezávání, typicky na zápěstí a předloktí, které nemá vědomý suicidální motiv. Popisuje se, že afektivní projevy, které provázejí sebepořezávání, mají specifickou dynamiku a průběh. Pacienti prožívají tenzi a dysforii. Sebepořezání vede k úlevě a k opakování tohoto jednání. Osoby, které se pořezávají, mají snahu proti tomuto jednání bojovat, ale při snaze ovládnout se prožívají napětí, dysforii a vztek, afektovou kombinaci, která vede k opakování sebepoškozujícího jednání.



Předávkování léky (self-poisoning, overdosing) představuje neindikované, nepřiměřené nebo nadměrné užití dávky léků bez zřetelného suicidálního úmyslu. Předávkování bývá často opakované. Může jít o léky, které byly pacientovi předepsány nebo které patří někomu z rodiny, ale i takové, které náhodně najde v domácí lékárničce.

Vliv charakteru člověka na sny

21. října 2007 v 13:22 | Lightsoul77 |  Snář a sny
Jak potvrzují mnohá pozorování, na tvoření snu a jeho obrazové děje má vliv i charakter a povaha člověka.
Jde-li o jednotlivce klidného, lhostejného a téměř se sklonem k flegmatičnosti, který má rád v životě jistotu a věci užitečné, obyčejně se mu zdává o pozemských věcech.
Pomalému a chladnému člověku, který má rád vyrovnaný život, se sklonem k samotářství a melancholii, zdává se často o vodě a věcech s ní spojených.
Lidi povahově nerozvážné a zlostné, kteří si lehko získávají přátele, ale také je lehko ztrácejí, sny obyčejně vynáší vysoko mezi hvězdy, daleko do neznáma. Často se jim zdává o ohni světle a blescích.
Člověka s bezstarostnou a veselou povahou obvykle sny hravě přenášejí přes ty největší skutečné mrzutosti. Obyčejně se mu zdává o ptácích, letadlech, balonech a jiných vzdušných strojích, bez překážek se vznáší a bez překážek přistává.
Snář Snář

Mají sny všichni lidé?

21. října 2007 v 13:12 | Lightsoul77 |  Snář a sny
Jsou lidé, kteří tvrdí, že se jim nikdy nic nezdá. Vědecký výzkum spánku však říká, že sny má každý, někteří lidé si je ale hůře vybavují nebo si je nevybavují téměř vůbec.
Lidi, kteří si sny nepamatují, je těžko přesvědčit o tom, že se jim nezdají. Budou vám tvrdit, že oni jsou výjimka a sny nemají. Jak jim dokázat, že je mají, jen o nich neví?
Vědeckým důkazem je sledování mozku pomocí elektroencefalografu (EEG), který prokazuje aktivitu snů u každého člověka. Nad vědeckým důkazem ten, koho přesvědčujete, samozřejmě může mávnout odmítavě rukou.
Subjektivním důkazem, na rozdíl od vědeckého objektivního důkazu, může být, když člověka, kterému se nikdy nic nezdálo, probudíte ve fázi REM spánku. V té chvíli by si měl být schopen vybavit sen jako kdokoliv jiný. Jistě nemůžete budit cizího člověka uprostřed noci, tento důkaz se týká spíše příslušníků rodiny či přátel.
Lidé, kteří tvrdí, že se jim nikdy nic nezdálo, se ale velice často "prozradí", například pod vlivem alkoholu či jiného opojení. A také v nějaké výjimečné situaci, ve stresu, při tragické události, kdy najednou sami od sebe začnou mluvit o tom, co se jim zdálo.
Snář Snář

Podle vědy

21. října 2007 v 13:08 | Lightsoul77 |  Snář a sny
Od roku 1929 používá lékařská věda ElektroEncefaloGraf (EEG) - přístroj, který snímá elektrické potenciály v mozku pomocí elektrod připevněných na povrchu hlavy. Sledované elektrické impulsy pak vypovídají o celkové aktivitě mozku i jeho jednotlivých oblastí. Postupně se pomocí EEG podařilo zmapovat průběh spánku a objevit období, kdy se zdají sny.
Spánek má čtyři fáze - při první usínáme, spánek je nejlehčí a EEG se nejvíce podobá grafu získanému při sledování bdělé mozkové aktivity. V dalších fázích se spánek prohlubuje, až do čtvrté fáze, v níž se spí zhruba půl hodiny tvrdým spánkem, během něhož je EEG velmi podobné vzorci EEG člověka v komatu. Pak se spánek opět zlehčuje a pomalu stoupá k první fázi, ve které setrváme několik minut, než se opět vydáme na cestu k hlubokému spánku. Tyto fáze se periodicky opakují, a to po 80-120 minutách.
Zatímco ve druhé až čtvrté fázi spánku se oči pod víčky téměř nepohybují, v první fázi dochází k rychlému pohybu očí. Proto vědci rozdělili spánek na REM fázi (rapid eye movements - rychlé oční pohyby) a fázi NREM.
Díky dalším studiím se zjistilo, že většina snů přichází v REM fázi, která se objevuje třikrát až čtyřikrát za noc. Každou noc by se nám tak měly zdát tři nebo čtyři sny, ale většinou si pamatujeme až ten z poslední fáze. Na rozdíl od snů existují i noční můry, které se nám zdají v NREM fázi a jsou výrazně odlišné od snů. Jsou mnohem kratší než sen, většinou nemají děj a vyvolávají úzkost či panickou reakci, která často vede k probuzení. Noční můry jsou časté především u dětí.
Snář Snář

Fáze Měsíce

20. října 2007 v 20:22 | Lightsoul77 |  Vesmír

Fáze Měsíce

Měsíc má mnoho různých tváří, ale přesto zůstává stále stejný. Astronomové říkají, že mění fáze. Celý tento úchvatný životní cyklus měsíčních proměn se nazývá lunace a trvá přesně 29 dní 12 hodin 44 minut a 2,8 sekundy.
Aktuální fáze Měsíce:
Aktuální fáze Měsíce

Popis

Fáze měsíce - Nov

Nov - stáří 0 dní

Životní cyklus Měsíce začíná novem, kdy se náš soused nachází mezi Zemí a Sluncem. Osvětlena je jeho odvrácená strana, při pohledu ze Země je tudíž neviditelný. Jednak se díváme na jeho temnou polovinu, jednak se zdržuje na denní obloze poblíž Slunce. Měsíc v novoluní můžeme spatřit pouze při zatměních Slunce, kdy zakrývá sluneční disk.
Fáze měsíce - Dorůstající srpek

Dorůstající srpek - stáří 0 až 7,4 dní

Již pár dní po novu lze večer nad západním obzorem sledovat úzký měsíční srpek, na obloze je den po dni stále dál od Slunce, zapadá stále později a přibývá.V této době můžeme spatřit slabý svit i na neosvětlené straně měsíčního disku, jde o sluneční světlo odražené Zemí tzv. popelavý svit.
Fáze měsíce - První čtvrť

První čtvrť - stáří 7,4 dní

Měsíc má podobu písmene D, vychází již poledne a zapadá kolem půlnoci. Jedná se o význačnou fázi, které říkáme první čtvrť. Nastává zároveň jedna z nejlepších příležitostí pro prohlédnutí si Luny v dalekohledu. Na rozhraní světla a tmy se totiž nacházejí útvary poblíž středu měsíčního disku, které nejsou zkresleny šikmým pohledem.
Fáze měsíce - Dorůstající Měsíc

Dorůstající Měsíc - stáří 7,4 až 14,8 dní

Měsíc je stále nápadnější, neboť dorůstá a svítí po větší část noci. Právě v tomto období nastává vhodná doba k prohlédnutí kráteru Copernicus nebo Moře dešťů.
Fáze měsíce - Úplněk

Úplněk - stáří 14,8 dní

Měsíc dorostl do úplňku, je osvětlená celá polokoule přivrácená k Zemi. Úplňkový Měsíc zpravidla vychází hned po západu Slunce a rychle zalévá okolní krajinu svým kouzelným svitem. Jeho jas se ale zároveň "rozlévá" po celé obloze a nedovoluje sledovat slabější objekty. Za úplňku může za určitých okolností nastat úkaz, kterému říkáme zatmění Měsíce.
Fáze měsíce - Couvající Měsíc

Couvající Měsíc - stáří 14,8 až 22,1 dní

Po úplňku se hranice světla a stínu objevuje u pravého okraje Měsíce a tentokrát představuje hranici, kde naopak Slunce zapadá. Tma vítězí nad světlem a Měsíc "couvá". Vychází stále později a zapadá až po východu Slunce.
Fáze měsíce - Poslední čtvrť

Poslední čtvrť - stáří 22,1 dní

Večerní terminátor dorazil až ke středu měsíčního disku - Měsíc je v poslední čtvrti a má podobu písmene C. Vychází až kolem půlnoci a k západnímu obzoru se sklání za denního světla někdy kolem poledne. Opět se začíná objevovat popelavý svit.
Fáze měsíce - Ubývající srpek

Ubývající srpek - stáří 22,1 až 29,5 dní

Před svítáním se však nad východním obzorem objevuje srpek ubývajícího Měsíce. Den po dni vychází později a brzy zmizí v záři vycházejícího Slunce. Nastává nov a začíná nová lunace, nový cyklus měsíčních fází.

Symbolika barev

20. října 2007 v 20:08 | Lightsoul77 |  Symboly,pentagramy, amulety, kameny a krystaly

Význam barev

Význam barvy - Bílá

Bílá

Je symbolem čistoty a nejvyšší dokonalosti. Tuto barvu mají rádi lidé otevření, upřímní a nekompromisní. Opticky zvětšuje prostor a působí rozjasňujícím dojmem, je chladivá, dává čas a prostor k přemýšlení.
Význam barvy - Černá

Černá

Základní mystická barva. Vyznavači této barvy se vyznačují citlivostí a tajnůstkařením. Pomáhá nám neztratit sebe sama v neklidu světa, učí nás analyzovat vlastní nitro, ale neuzavřít se a zůstat přístupný všem možnostem.
Význam barvy - Červená

Červená

Je barvou krve. Pokud dáváte přednost této barvě, býváte často impulzivní, dokonce až agresivní. Znamená pohyb, energii a životní sílu. Červená barva je extrovertní a stimulující barva.
Význam barvy - Fialová

Fialová

Fialová stejně jako modrá patří k chladným barvám. Působí na centrální nervový systém uklidňujícím dojmem a vyvolává spánek. Vaše osobnost je originální, jste samostatný člověk s nezávislými názory a máte zřejmě umělecké sklony. Fialová je to mystická barva, která je symbolem duchovna, ale i srdečnosti.
Význam barvy - Hnědá

Hnědá

Hnědá je nenápadná a nudná barva. Prozrazuje, že jde o člověka důvěřivého, milého a klidné povahy. Ve snech je symbolem konvencí a všednosti.
Význam barvy - Modrá

Modrá

Vyjadřuje pocit svobody, daruje nám inspiraci, pocházející z našeho nitra. Představuje opatrnost, rozvážnost, nečinnost a lhovážnost. Vyjasňuje a rozšiřuje ducha i duši.
Význam barvy - Oranžová

Oranžová

Odstraňuje těsné emocionální struktury, udržuje v pohybu životní energii. Zajímá vás svět i lidé okolo. Vyjadřuje kreativitu a pocity štěstí. Má blahodárný vliv na trávení.
Význam barvy - Růžová

Růžová

Je barvou mírnosti, něhy a vyšších citů v lásce. Prozrazuje sentimentalitu a jemnost. Uvolňuje napětí ve svalech a v mysli.
Význam barvy - Šedá

Šedá

Šedá, podobně jako zelená, je směsí světla i temnoty. Barva dokonalé neutrality, opatrnosti a ochoty ke kompromisům. Šedá je často vnímána jako nudná barva, typická barva stínů, je symbolem nevědomí či podvědomého konání. Je to barva potlačování, omezování, nejistoty a strachu ze života.
Význam barvy - Tyrkysová

Tyrkysová

Jasná, zelenkavá modř symbolizuje v mnoha kulturách svobodnou duši. Barva podporující sebevědomí a podněcující fantazii a spontánnost. V negativním chápání je tyrkysová symbolem sobectví a nezdravé touhy po uznání.
Význam barvy - Zelená

Zelená

Je barvou přírody, náklonnosti a soucitu. Představuje kreativitu, citlivost a ochotu pomáhat jiným lidem prostřednictvím pochopení. Léčí nás a dává nám pocit vyrovnanosti a míru. Podporuje empatii a náklonnost k druhým lidem.
Význam barvy - Zlatá

Zlatá

Mění porozumění v moudrost, podněcuje řešení psychických problémů, dává pocit bohatství, lesku a tepla. Je to barva správného, pravého středu, barva univerzální lásky a nejvyšších hodnot, které zatupujíují idealismus, velkorysost a šlechetnost. Zlatá dělá cokoliv hodnotné, drahocenné a žádoucí. Vyjadřuje klid a vyrovnanost duše a těla.
Význam barvy - Žlutá

Žlutá

Je nejsvětlejší z pestrých barev, působí jasně, povzbudivě, zahřívá a rozveseluje. Oživuje myšlení a povzbuzuje přenos impulsů. Svým pozitivním, magnetickým chvěním působí žlutá povzbudivě na nervy a ztělesňuje pocit svobodného, nezatíženého vývoje. Podporuje metabolismus, pomáhá paměti a komunikaci.

Horoskop Čínský

20. října 2007 v 20:07 | Lightsoul77 |  Horoskopy

Drak

Drak

Had

Had

Kůň

Kůň

Koza

Koza

Opice

Opice

Kohout

Kohout

Pes

Pes

Vepř

Vepř
Jednotlivým rokům odpovídají tato zvířata:
Krysa:1924, 1936, 1948, 1960, 1972, 1984, 1996, 2008
Buvol:1925, 1937, 1949, 1961, 1973, 1985, 1997, 2009
Tygr:1926, 1938, 1950, 1962, 1974, 1986, 1998, 2010
Zajíc:1927, 1939, 1951, 1963, 1975, 1987, 1999, 2011
Drak:1928, 1940, 1952, 1964, 1976, 1988, 2000, 2012
Had1929, 1941, 1953, 1965, 1977, 1989, 2001, 2013
Kůň:1930, 1942, 1954, 1966, 1978, 1990, 2002, 2014
Koza:1931, 1943, 1955, 1967, 1979, 1991, 2003, 2015
Opice:1932, 1944, 1956, 1968, 1980, 1992, 2004, 2016
Kohout:1933, 1945, 1957, 1969, 1981, 1993, 2005, 2017
Pes:1934, 1946, 1958, 1970, 1982, 1994, 2006, 2018
Vepř:1935, 1947, 1959, 1971, 1983, 1995, 2007, 2019

Upíři a ještě něco k nim

20. října 2007 v 19:59 | Lightsoul77 |  Vampir=Upíři- Vlkodlaci=Lykani
UPÍŘI:
Upíři. Tvorové noci živící se lidskou krví. Bledí, tajemní a vyzbrojení dvěma špičáky, kterými prokousnou každé hrdlo. Odkud přišli? Co o nich víme? A jsou důkazy o jejich existenci? Vydejte se s námi po jejich stopách - a doufejte, že přežijete.
Kdo je upír a co umí?
Většina z nás o upírech slyšela, pro jistotu si ale shrňme fakta. Za upíra je považována bytost, která v noci vstává ze svého hrobu a pod rouškou tmy se vkrádá k lidem, aby jim z krční tepny sála teplou krev a prodloužila si tím život. Kousnutí lidé se potom sami mohou v upíra proměnit. Upír má dva špičaté zuby, neodráží se v zrcadle, nevrhá stín, bojí se slunečního světla, křížů, svěcené vody, stříbra a česneku. Spí ve svém hrobě nebo v rakvi, kterou má naplněnou hlínou ze svého hrobu, což pro něj představuje spojení se záhrobím. Podle některých legend se umí proměnit i ve vlka nebo netopýra, má nadlidskou sílu a hypnotické schopnosti. Je to jeden z nejmocnějších tvorů temnot a rovnat se mu může už jen maximálně vlkodlak.

Upíří historie
Legendy o upírech mají svůj původ na Balkáně. Za pravlast upírů je považována rumunská Transylvánie, hluboce zakořeněné příběhy o upírech bychom ale nalezli i v Maďarsku, Srbsku, Polsku, v Karpatech a také na Moravě. Teprve později se upíři dostali do Německa, Francie a posléze i Anglie. Všechny příběhy o nich mají reálný základ, ze kterého si vzal inspiraci i Bram Stoker při psaní Draculy. Vše začalo kolem roku 1440, kdy se na území rumunského Valašska objevil rytíř Vlad III. A pustil se do boje s Turky blížícími se do Evropy. Vlad měl ve znaku zlatého draka. Drak se latinsky řekne ,,dracon", horalé si to však přizpůsobili na dracul a začali tak Vladovi pro jeho odvahu říkat. Ani odvaha ale nestačila na příval Turků a tak nakonec Vlad Dracul rezignoval a na důkaz své pokory dal Turkům své dva syny Vlada a Radu. Výchova v tureckém zajetí na jeho synu Vladovi zanechala následky a deformovala jako osobnost. Vlad byl v zajetí svědkem turecké krutosti a mnohokrát viděl, jak Turci napichují své zajatce na zaostřené dřevěné kůly. Když pak z tureckého zajetí uprchnul a převzal po otci vládu na Rumunskem, zavedl tyto praktiky i ve své zemi a stal se krutovládcem. Žebrotu např. vyřešil tak, že sezval všechny žebráky, pohostil je a po předkrmu je nechal v domě zavřít a hromadně upálit. Jeho nejoblíbenějším trestem ale bylo napichování lidí na kůly, mezi takto zabitými lidmi dokonce i obědval. Lidé mu říkali DRACULA - drakův syn, později se ale dočkal přezdívky Napichovač. Není divu, že se stal po smrti temnou legendou - a že se stal ve vyprávění lidí upírem.

Jak na upíry
Kolík a stříbrná kulka, to jsou je dvě nejznámější metody, ve středověku se jich ale používalo mnohem víc. Hrob domnělého upíra se navrtal a naplnil svěcenou vodou. Mrtvolám-upírům se protínaly šlachy pod koleny, aby upír nemohl chodit. Tělo se vynášelo za hranici vesnice nebo se vykopalo a otočilo v hrobě tváří dolů, aby kousalo do hlíny a ne do lidí. Drastičtější metody pak spočívaly v probíjení srdce nebo i lebky zmíněnými dřevěnými kůly, které musely být zásadně z osiky, dubu, javoru-klenu nebo lípy. Zbytek těla se spálil. Někdy se také hlava nebožtíků ukroutila nebo odsekla a ústa se nacpala kamením nebo česnekem. Možností byla řada a odlišovaly se regionálně. Obecně se ve středověku věřilo, že v nebezpečné tvory se mohou změnit všichni mrtví čarodějové, vrazi, sebevrazi nebo jiní lidé, kteří zemřeli nepřirozenou smrtí. Proto se jejich těla pohřbívala na křižovatkách s vírou, že když se nebožtík probudí, nestihne se do rána rozhodnout, kterou cestou se dát.
Důkazy
Důkazy o upírech tak, jak nám je ukazují filmové horory, nemáme. Na rozdíl od kryptozoologických záhad jako je lochnesska nebo yetti se nikomu nepodařilo upíra vyfotografovat a nebyly ani nalezeni lidé, kteří by byli prokazatelně kousnuti. Tvorové živící se krví ale existují. Jsou to dva málo prozkoumané druhy létajících jihoamerických netopýrů (Desmodus a Diphylla), kteří se zakusují do zvířat (často do dobytka) a sají jeho krev. Podezření, že jsou schopni napadnout i člověka se zatím nepodařilo zcela prokázat. Mnohem víc důkazů než o existenci upírů máme o hluboce zakořeněné víře v upíry. V řadě starých kronik byly nalezeny popisy událostí, podle kterých mrtvý dál škodil své rodině, případně napadal pocestné na opuštěných cestách a když byl po vykopání z hrobu probodnut, vylila se z něj krev. Skutečně hmatatelnými důkazy jsou ale jen hroby údajných upírů, v nichž je z kosterních pozůstatků patrné, že dotyčný byl za svého života nebo brzy po smrti považován za upíra. Hroby se svázanými kostrami, s kůly zabodnutými vedle mrtvoly, se zkříženými nohami, s vypáčenými dásněmi, vytrhanými zuby nebo hlavami oddělenými od těla byly nalezeny na několika místech světa.

Jedním z významných objevů jsou české Čelákovice, kde bylo v roce 1966 nalezeno podivné pohřebiště s kostrami, na nichž byly provedeny protivampirické zásahy. Případu se věnovala řada seriózních odborníků i TV Nova, jediné co o hrobech ale můžeme říci je, že pocházejí z přelomu 10. a 11. století. Jedná se o zcela unikátní pohřebiště pro upíry, kde bylo v průběhu několika desetiletí pohřbeno kolem 20 lidí. V jejich fyziognomii nebyly nalezeny žádné velké odlišnosti od tehdejšího slovanského typu ve všech případech šlo o muže ve věku od 20 do 60 let, s tehdejší průměrnou výškou 168 cm. U jednoho byly v horní čelisti nalezeny deváté zuby. Nic z toho ovšem neukazuje na to, že šlo o skutečné upíry. I přesto jsou čelákovičtí upíři dodnes pojmem.
Podobné hroby, ale z devatenáctého století, se podařilo najít i v Anglii. Odborníci, kteří se podivně pohřbeným kostrám věnovali, po dlouhém pátrání zjistili, že všechny pohřbené spojovala jedna věc - umřeli na tuberkulózu.
Tím se také dostáváme k zřejmě k největšímu z důvodů vzniku upírské legendy. Lidé si už od pradávna vysvětlovali věci, kterým nerozuměli, pomocí nadpřirozených jevů. Ve středověku byly pro Evropu nepochopitelné epidemie moru a cholery, později i tuberkulózy. A přičítaly se na vrub právě upírům. Za upíry byli považováni lidé s tělesnými vadami, bledí nemocní doslova se měnící v živé ,,mrtvoly" před očima, chudokrevní či lidé trpící výjimečnými nemocemi. To vše se pravděpodobně potkalo a dalo vzniknout legendě o mocném, mrtvolně bledém nemrtvém, který nepřináší nic dobrého.

Dnes to mohl být zapomenutý příběh, pak ale přišlo 19. století se svými tajemnými romány. Jednoho večera roku 1816 se ve svém sídle sešel tak jako mnohokrát lord G.G.Byron se svými přáteli a z vyprávění tajemných historek nakonec vyplynula dohoda, že každý napíše nějaký strašidelný příběh. Lord sám napsal pár veršů a básník P.B. Shelley nenapsal nic, jeho partnerka Mary Godwinová (později Shelleyová) ale napsala Frankensteina a osobní Byronův lékař W. Polidori vypotil povídku Upír, v níž upíra popsal přímo podle lorda Byrona jako vysokého, s ušlechtilými rysy a pronikavýma očima. Když potom na konci 19. století Bram Stoker vydal svůj román Drakula, kruh se uzavřel. Příběh o transylvánském knížeti spojený s příběhy o upírech dal vzniknout legendě. Upíři nejsou záhadou, ale spíš fascinujícím důkazem toho, že strach dokáže člověka donutit i k tomu, aby otevřel hrob a do mrtvého, pomalu se rozkládajícího nebožtíka, (v lepším případě, ve středověku se občas stalo, že pohřebeni byli omylem jen zdánlivě mrtví) vrazil osikový kůl. Dnes už věří na upíry jen vesničané a horalé ze zapomenutých částí Balkánu. Pravděpodobně zbytečně. Ale víte jak mají končit správné záhadologické články. Jeden nikdy neví
...

Duchové

20. října 2007 v 19:51 | Lightsoul77 |  Magie
V představách lidí a v hororech to obvykle bývají průhledné, světelkující bytosti, vznášející se nad zemí a procházející skrze zdi a zavřené dveře. Bývají to duše lidí (nezřídka zavražděných a jinak dramaticky zemřelých), které se dají vyvolat pomocí spiritistické tabulky, či prostě jen tak straší. Je to ale skutečnost? Není to trochu jinak?
SKUTEČNOST?
"Duch" je dost možná jen stopou duše, která se zjevuje pomocí hmotné ektoplazmy, jež vzniká díky uvolňujícího se fluidu oduší (viz SMRT). Intenzita hmotné ektoplazmy by opravdu mohla být závislá na způsobu smrti. Pokud člověk umírá dlouho a jeho smrt předcházelo např. silné psychické či fyzické utrpení, může se zjevit jeho "duch" jako intenzivní stopa jeho duše. Pokud by to byla pravda, takový duch nám nemůže ublížit, nemůžeme s ním komunikovat, apod.
VYVOLÁVÁNÍ DUCHŮ
"Vyvolávat ducha" a "navazovat kontakt s duší zemřelého" jsou dvě rozdílné věci. Pod "vyvoláváním duchů" si obvykle představíme známou spiritistickou tabulku, svíčky a skupinu lidí, sedících okolo kulatého stolu, držících se za ruce a opakujících jednoduché věty. Obvykle jsou tyto skupiny přesvědčeny, že se jim podařilo vyvolat ducha, např. když zafouká vítr a zhasne svíce, apod. Opak je pravdou. Lidé by si měli uvědomit, že mají svou "vnitřní sílu", která je ještě umocněna strachem (který lidé při vyvolávání duchů často mají). Tato síla je využívaná i k magii a ve skupině je vytvářena energie ve větším množství, takže všechny úkazy spojené s vyvoláváním duchů, má na svědomí tato síla, vyvolána sugescí...
Navazování kontaktu se zemřelýma je téměř nemožná věc. K takové činnosti je zapotřebí velice silného média (nebo skupiny), což bývá těžko k sehnání. Pokud vezmeme v úvahu ještě reinkarnaci, existuje riziko, že nenavážeme kontakt s osobou, se kterou chceme. Navazování kontaktu s dušemi zemřelých je tedy velice složitou a pro nenadaného člověka nemožnou činností...
POLTERGEIST
Je duch, který dělá randál. Ve skutečnosti je to ale zřejmě úplně jiná, rušivá energie, která nemá nic společného s hmotnou ektoplazmou, a tím pádem to není duch.
Duchařské příběhy a legendy jsou ale navzdory skutečnosti, ať už je jakákoliv, krásné a zajímavé a určitě si je mnozí z vás rádi přečtete...
A JE TU I OTÁZKA CO JE TO DUCH??
Většinou jsou to neuspokojené vitální bytosti. Ty spokojené takové věci nedělají. Proto lidé v Indii dodržují několik rituálů, když někdo zemře. Ve skutečnosti zemřelého jeden měsíc krmí. Když někdo zemře, po celý měsíc kladou před jeho dům všemožné druhy jídla, protože věří, že člověk, který zemřel, má ještě hlad.
KDE DUCHY NAJDEME?
Mezinárodní společnost "Ghost Hunters" učí své členy, že "Duchové jsou všude!". Přemýšlejte, co Vám tímto chceme říct. Tvrdíme, že duchové jsou všude, nejenom ve starých, hrůzu nahánějících domech, nebo na odlehlých hřbitovech. Duchy nemusíme vyhledávat na takových typických místech, ale klidně v nových budovách a domech.

Pojďme prozkoumat, proč by se duchové měli zjevovat na uvedených místech. Duch mohl žít, nebo pracovat na daných místech během svého života a zamiloval si to tak moc, že se po smrti nechtěl vzdát budovy, apartmánu nebo jiného obývatelného komplexu. Toto je častý příklad historických budov, kde nynější obyvatel může stále vidět pohybovat se po domě "bývalého majitele".

Učíme, že duchové mají inteligenci, emoce a názory stejné, jaké měli za života. Jestli-že milovali nějaké místo, nebo dům za svého života, pak ho milují stejně i po smrti a nechtějí se ho vzdát. Myslíte si, že jsou prokletí? Samozřejmě, že ne! Zamyslete se nad vaším životem. Žili jste někdy v nějakém domě, nebo na nějakém místě, ke kterému vás vázalo nějaké pouto a vy jste jej nechtěli opustit? Nezapomínejte, že duchové jsou odrazem svých pozemských životů, jen pozbyli těla.

"Duchové jsou všude!", prohlašovali jsme tento koncept v ABC News v roce 1994 poté, co jsme natočili třicetiminutovou pasáž filmu o Hledání Duchů.

Nepotřebujete znát polohu tajemného domu, nacházejícím se ve vašem městě, abyste našli přítomnost ducha. Můžete jít kdekoli a nalézt ho. Jsou všude. Zastavte se na libovolných místech a prociťujte atmosféru. Tyhle a taky tamty jsou očividně místa, kde se zdržují duchové.

Nejlepší čas pro pořízení fotografií duchů je po setmění a pozdější doba. Chce to mít temné pozadí večera jako kontrast, když se spustí blesk fotoaparátu a vyzdvihnout do popředí objekt, který fotíme. V našem případě to jsou duchařské anomálie. Jistě, nejlepší způsob je použití kamery s nočním viděním.

Naplánujte si vaše pátrání v Novu, nebo úplňku, abyste byli co nejúspěšnější. Nejspíš shledáte, že v první dva, či tři dny ze zmíněného období budete mít nejlepší úspěch. Tento lunární cyklus vytváří nejsilnější geomagnetické pole Země. Duchové jsou elektromagnetičtí v přírodě a jako část elektromagnetického spektra využívají geomagnetické pole ke svým projevům. Také, když přichází bouře, duchové jsou více aktivní.
VYVOLÁVÁNÍ DUCHŮ
Varování !

Vyvolávání duchů není žádná obyčejná hra. Je to souboj s duchy zemřelých. Může se stát, že se ti vše vymkne z ruky a ty už se pak do smrti nezbavíš duchů, kteří ti budou otravovat život, v horším případě i tvoje zdraví. Proto si dobře všechno rozmysli, než si začneš pohrávat s něčím, co je zcela mimo naše chápání! Uvědom si, že existují věci, které nikdo z nás smrtelných nemůže ovlivnit! Jsou také zlí duchové, kteří odolají jakémukoliv zaříkání! A ještě něco - pokud nebudeš skutečně věřit, nikdy se ti vyvolávání nepodaří !

Co budeš potřebovat?


* svíčky ( kolik jen chceš ) , stolek , popřípadě i desku s písmeny nebo třeba jen sklenici , pro případ nouze růženec , kříž z dubového dřeva ovázaný rudou nití atd.
* V zatemněné místnosti se sedněte dokola kolem stolku. V místnosti mohou svítit pouze svíčky. Pak zavřete na chvíli oči a jen tak relaxujte. Snažte se nemyslet na nic určitého. Připravte svou mysl na nepochopitelné zážitky. Pak se dohodněte, jaké bude vaše znamení. Může to být třeba bouchání nohy od stolku, nebo pohyb sklenicí. Pokud máte desku s písmeny, položte na ni jakýkoliv předmět. Vyvolaný duch bude předmětem hýbat a ukazovat na jednotlivá písmena. Pak ještě musíte zvolit mluvčího, který ducha vyvolá. Také se domluvte, koho budete vyvolávat ( bylo by dobré zvolit nekonfliktní osobu ). Položte ruce na stůl tak, aby se dotýkaly malíčky vedle sedících osob. Také se musí dotýkat oba palce. Soustřeďte své myšlenky na ducha, kterého vyvoláváte. Vyvolávání je v tomto případě jednoduché - postačí věty typu ,, DUCHU MÉ ZEMŘELÉ BABIČKY , VYVOLÁVÁM TĚ V TUTO POZDNÍ HODINU. ZJEV SE NÁM A OZŘEJMI NĚKTERÉ SKUTEČNOSTI , KTERÉ JSOU NÁM UTAJENÉ! " Nemusí to znít přesně takto, ale jakkoliv podobně. Pak už se jen zeptejte, jestli je v místnosti, a pokud odpoví kladně, můžete se ho ptát, na co vás napadne. POZOR! Nikdy nezapomeňte na konci seance ducha zase odvolat . Postačí jednoduchá větička - ,, DUCHU , DĚKUJEME TI ZA POMOC, KTEROU JSI NÁM POSKYTL A TEĎ SE VRAŤ, KAM NÁLEŽÍŠ. ODVOLÁVÁME TĚ Z NAŠEHO SVĚTA, A PROTO SE JIŽ MEZI NÁS SMRTELNÉ NEVRACEJ ! " opět to nemusí znít přesně...

Tohle sem dávam jen tak!!!!:-)))

Elfové a něco o nich

20. října 2007 v 19:47 | Lightsoul77 |  Magické bytosti
Elfové byli za poslední staletí téměř ztraceni ve víru času, jsou ještě starší než trpaslíci, kteří je později vytlačili. Je těžké o nich něco zjistit, což dává představivosti autorů velký prostor. Jednotlivé knihy se v charakteristice těchto postav rozcházejí více, než tomu bylo u trpaslíků.. Ale jakýma očima vidí elfy dnešní etymologové a historici. A co tyto bytosti mohly pro člověka kdysi dávno znamenat? Elfové jsou bytosti ještě záhadnější a nedostižitelnější než trpaslíci, téměř nikde není popisován jejich vzhled ani jejich funkce. V mytologii jsou to poslední stopy dávné minulosti 1.-2. století př.n.l.. Již Tacitus se ve svém díle zmiňuje o uctívaných ženách, zvaných "Albruna". Toto slovo je složenina z "alb" nebo "elb" a "run", což je v germánských jazycích výraz pro kouzla a čáry… Vydejme se tedy po stopách slova "elf". Ve středověké Francii elfové neexistovali, v 16. století Francouzi toto slovo převzali pro označení víl. Od 19. století jím jsou nazývány bytosti příbuzné trpaslíkům. V německých pramenech do 13. století najdeme slovo "elf" (alb, elbe) jen vzácně, později je hojně užíváno k označení "trpaslíka" (zwerg) nebo "noční můry" (mar). V Anglii se "elf" (aelf, elf, mn.č. ylve) používal do počátku 11. století, později se význam tohoto slova změnil stejně jako v německé literatuře. Toto označení se pak používalo pro všechny bytosti nižší mytologie. Ve Skandinávii je "elf" (álfr, mn.č. álfar) stejná bytost jako trpaslík (dvergr), pro toto stvoření je možné použít obou názvů. Tak se stalo, že elfové téměř ztratili svoji osobitost a autonomitu. Jacob Grimm a Ferdinand de Saussure se rozhodli vydat se za kořeny slova "elf" a zjistit původní totožnost této bytosti. Dospěli k názoru, že "alf, aelf, alb, alp, elbe" vychází z latinského slova "albus" (bílý) a také je příbuzný "Alpám", jakožto vysokému pohoří s bílou sněhovou čepičkou, a v neposlední řadě i Labi (Elbe), názvu původně čisté a průzračné řeky. Jiní badatelé usuzovali na příbuznost se slovem "albh" (třpytit se, bělat se). A. Kuhna však toto vysvětlení pokládal za příliš snadné a zastával názor, že "elf" vychází ze sanskrtského "rbhu" (obratný řemeslník), bylo to označení pro démony, kteří vykovali šperky bohů. Jiní se domnívají, že si elfy pletl s trpaslíky. Pomalu se před námi z hlubin času vynořuje bílé třpytivé stvoření - elf. Jeho zjev mnohé vypovídá o jeho dobrotivém charakteru. Tuto hypotézu potvrzuje i fakt, že od slova "elf" bylo, zvláště v Anglii, odvozeno mnoho jmen, jako například "Aelfbeorht" (Třpytivý elf) a "Aelfwine" (Přítel elfů). Je těžké si představit, že by rodiče dali svému dítěti jméno po zlé bytosti. Za povšimnutí stojí i to, že neexistuje snad ani jediný případ křestního jména odvozeného od "zlého trpaslíka" (zwerc, dvergr, dveorg). Jméno mělo v dřívějších dobách veliký význam, skrz ně byl člověk spojen se světem bohů a duchů, bytost, od které bylo jméno odvozeno, se v jistém smyslu stávala patronem a strážným andělem oné osoby. Tato zvyklost se nejvíce dodržovala v germánských zemích, kde vznikala jména jako "Thurquetil" (Thorův kotlík), "Thorstein" (Thorův kámen), "Thórólfr" (Thorův vlk). Od boha Freyra (Frodiho) je odvozeno Frómundr, ve starofrancouzštině Froimont. To vše naznačuje, že původně byli elfové krásní a dobří duchové, zkrátka pravý opak "škodlivých a pokřivených trpaslíků". Když vznikl Ásgard (Svět bohů), Ásové v něm vybudovali pro každého z nich příbytek. Jeden takový se nazývá "Álfheimr" (Svět elfů), který se podle některých textů nachází v druhém nebi, což by znamenalo, že je totožný s "Gimlé", nejkrásnějším z nebeských obydlí, umístěným v nejjižnější části nebe, kam odcházejí duše lidí dobrých a spravedlivých. Ásové darovali tento Svět elfů Freyrovi, bohu z rodu Vánů, jenž přišel z Ásgardu jako rukojmí po válce mezi dvěma božskými rody Vánů a Ásů. Freyr byl synem Njörda, který je převtělením bohyně Nerthus, tj. Matky země, a bratrem Freyji, na niž se lidé obraceli ve věcech lásky. Sám Freyr ztělesňuje třetí funkci - vládu nad deštěm, sluncem a nad plodností půdy, byl vzýván pro podporu míru a občas i lidského bohatství. Bohyně Nerthus, Matka země, rozdělila svou funkci do třech odvětví: Njörd byl patronem mořeplavby a rybolovu, Freyja vládla lásce a rozkoši a Freyr byl bohem plodnosti. Z toho vyplývá, že i elfové zařazení pod Freyra byli bytostmi plodnosti. Jsou i tací, kteří se domnívají, že elfové byli původně třetí samostatná skupina božstev (vedle Ásů a Vánů). Elfové, žijící v sousedství bohů, jsou nazýváni Elfové světla "Liósálfar". (Slunci se také obrazně říkalo "elfí třpyt".) Jas a třpyt je jejich jediným morfologickým rysem, který je nám znám. Vše naznačuje tomu, že elfové ovládali magii. Kolem roku 1000 n.l. je ve staroangličtině doložen výraz "aelfsiden", který se dá přeložit jako "elfí kouzla" nebo také "čarodějnictví" či "uhranutí". "Siden" je příbuzné severskému "sejdr", což je jistý druh nečisté magie, kterou ovládali Vánové (a elfům vládne Freyr z rodu Vánů). V archeologických nálezech najdeme křížky, na nichž je vyryto "Contra elphos hec in plumbo scrive" (Proti elfům je toto do olova psáno.) Existují i různá zaříkávadla proti elfí magii. Dalším svědectvím o kouzelné moci elfů je německé jméno mandragory "Alraun", tedy "elfí tajemství", v 10. století se objevuje i výraz "Albruna", kterým Tacitus nazýval germánské věštkyně. Nyní spíše pro zajímavost něco o mandragoře:

Vyrůstá pod oběšenci, jejichž sperma nebo moč oplodnily zemi. Když ji utrhnete neopatrně, vyrazí výkřik, který vás zabije. Musíte se jí zmocnit v pátek ráno před svítáním, s ušima ucpanýma voskem nebo vlnou. S sebou je třeba vzít černého psa, který nemá ani jediný bílý chloupek. Nad mandragoru uděláte tři kříže, vykopete kolem ní jámu a přivážete ji psovi k ocasu. Pak zvířeti podáte kousek chleba. Jak se po něm vrhne, vytrhne rostlinu ze země, ale zahubí ho její výkřik. Mandragoru seberete, vykoupete ji ve víně, zabalíte do kousku hedvábí a uložíte do krabičky. Aby si zachovala svou moc, je třeba ji každý pátek koupat a vyměňovat jí "košilku".

Povšimněme si, že všechny tyto činnosti se týkají pátka, německy Freitag, neboli Freyjin den (Freyja - sestra Freyra, vládce elfů). Ať už byli elfové spojeni s bohy jakkoliv, byli lidmi velmi uctívaní. To dosvědčuje i svátek Jöl, pohanské Vánoce, slavené na zimní slunovrat a spojované se vzpomínkou na mrtvé a rituály plodnosti. Tento svátek se obrazně nazýval "Álfablót" (oběť elfům). Vzýval se Freyr a přinášela se velká obět "za plodný rok a mír". Zde opět vidíme spojitost s říší mrtvých. Elfové prý obývali menhiry a různé jiné kameny, což částečně vysvětluje snadnou záměnu s trpaslíky. Elfové jsou však známí svým smyslem pro čistotu, běda tomu, kdo by chtěl vykonat potřebu poblíž místa, kde oni sídlí. V severských jazycích se pro konání potřeby vžily dva výrazy: "álfrek ganga" a "álfrek hava", obojí znamená "vyhánět elfa". Podobnost latinských slov "homo" (člověk) a "humus" (půda) značí úzký vztah člověka, zvláště nebožtíků, k plodnosti země. Tato podobnost však způsobuje záměny mrtvých s různými duchy země. Nebožtíci mají přímou vládu nad plodností země, důvodem může být jejich moc nad živly a také jejich místo mezi světem lidí a světem bohů, u nichž se mohou přimlouvat za své příbuzné, neboť oni už se navrátili k posvátnu. Dobří nebožtíci dělají úrodnou půdu, nemůžeme je ztotožňovat s elfy, i když v některých textech se objevují zmínky o přeměně nebožtíka v elfa. Ti nebožtíci, kteří za svého života konali dobro a pomáhali druhým, se mohli po smrti stát elfy a pro svou vesnici lidovými světci. Snorri Sturluson popisuje tři skupiny elfů. Kromě bílých se zmiňuje ještě o černých a temných elfech. Černí elfové prý žijí v "Svartálfaheimru" (Světě černých elfů) "tam dole na zemi". Bližším prozkoumáním se ukázalo, že jsou tím míněni trpaslíci. Větší záhadou jsou temní elfové. Kam tyto bytosti zařadit? Na tuto otázku existují dvě možné odpovědi. První hypotéza o temných elfech vychází z křesťanského pojetí rozdělení duší po smrti. Dobré duše jdou do nebe, zlé do pekla, a ty ani vysloveně dobré, ale ani úplně špatné míří na nějakou dobu do očistce. Snorri Sturluson mohl tedy své rozdělení elfů okopírovat podle tohoto vzoru. Druhá teorie se zakládá na germánské legendě o neutrálních andělech. Když se Lucifer vzbouřil proti Stvořiteli, někteří andělé ho následovali, jiní se postavili za Boha a ti zbývající, váhaví a nerozhodní, se nepřidali ani na jednu stranu a čekali, jak se situace vyvine. Byli potrestáni spolu se vzbouřenci. Ti, kteří šli s Luciferem, byli uvrženi do pekla a stali se z nich černí démoni, neutrální andělé byli vyhoštěni na zem. Zde zplodili potomstvo, a právě z nich pocházejí víly, trpaslíci a duchové. Vlastně existuje ještě jeden zjednodušený pohled na celou věc. Elfové světla se stali vílami, temní elfové vystupují jako duchové a černí elfové jsou trpaslíky. Další zajímavou postavou je Wieland, pověstný kovář, v severských jazycích nazýván Völundr, v anglosaských Velent nebo Weland a ve starofrancouzštině Galan. Tato postava je označována jako Kníže elfů. Wielandovou babičkou byla rusalka, která si vzala krále Vilcina, a měli spolu obra. Rusalka-obr-člověk, zvláštní rodokmen. Ovšem po babičce zdědil Wieland vztah k vodnímu živlu. V Eddě je nazýván nejen Knížetem elfů, ale i Moudrým elfem, z toho nutně plyne, že sídlil v Ásgardu s bohy. To by znamenalo, že tato záhadná postava byla posledním převtělením nějakého snad nižšího božstva a později byla nahrazena Freyrem, kterému byl Svět elfů přidělen, když se usadil u Ásů. V severské mytologii byli bohové na počátku své existence kováři (zvláště pak třeba Thor se svým kladivem). V mytologických příbězích se často setkáme s případy, kdy bůh spadl na úroveň nižšího božstva. Je zde tedy možnost, že Wieland byl vtělením nižšího božstva, které bývalo Thorem. Vztah Thora s elfy se nejvýrazněji projevuje v názvech rostlin a minerálů a v křestních jménech. (germánsky Thor, německy Donar a anglosasky Thunor) Tak například belemnit se německy řekne "Donarovo razidlo" a "elfí střela", netřesk (v lidové latině "barba Jovis" - Jupiterův vous) je nazýván "Donarovo koště" nebo "Donarova tráva" anebo také "elfova hůlka". V křestních jménech nalezneme "Thórova elfa" (Thorálfr) a "elfího Donara" (Albthonar). Ve středověkých pověrách Thor/Donar nevystupuje jen jako válečník. Adam z Brém píše: "Thor vládne ve vzduchu, poroučí hromu a blesku, větru i dešti, slunci i plodům země. Hlavně tento jeho poslední rys se dlouho udržel v povědomí Laponců, kteří vzývají Thora, "aby ušetřil jejich dobytek a lidi a přivolal blahodárný déšť". Ve středověkém Švédsku byl Thor nazýván "dobrým sedlákem" nebo "obilným" či "polním mužíčkem". A právě tato funkce plodnosti spojuje Thora s elfy. Za zmínku také stojí, že i Thor panuje nad určitou skupinou nebožtíků. To vše nám dohromady dává vyvážený celek: Odin a Freyja se starají o válečníky padlé v boji, Thor a Freyr o svobodné sedláky a Hel o zbývající nebožtíky. Vrátíme-li se zpátky k Wielandovi, božskému kováři (obdoba Hefaista), vidíme, že ho s elfy spojuje i zlato. Wieland se zabýval kováním zlatých šperků pro bohy. A co mají elfové společného se zlatem? Galský duchovní Giraud de Barri ve svém díle "Itinerarium Cambriae" z doby kolem roku 1191 zachycuje vyprávění starého kněze Eliodora. Líčí zde setkání s podzemními mužíčky, kteří jsou malí, ale nesmírně schopní, mají žluté tělo a dlouhé vlasy. Živí se jakousi mléčnou kaší s příměsí šafránu, nesnášejí lež, nestálost a nevěrnost. Žlutá barva těla byla v té době vysvětlována jejich stravou. Podle středověkých tradic v zemi za Lamanšským průlivem jsou tvorové z onoho světa zelení. Žlutí mužíčci jsou tedy záhadou, stojí opět na hranici světů, jsou pokládáni za elfy kvůli své jasné a třpytivé barvě (ztělesněné žlutou) a kvůli své nezáludné povaze. Na rozdíl od trpaslíků se elfové těšili úctě lidí, ti věřili v jejich existenci a velkou moc. Dochovalo se znění různých zaříkávání a kleteb jako např.:

"Ať trollové a elfové a čarodějné Norny, duchové strašidelných míst a obři z hor spálí tvůj dům…"

Pokud se na ně lidé odvolávali, musely mít tyto bytosti velkou moc, povšimněme si, že zde není zmínka o trpaslících. Ovšem uvědomíme-li si, že elfové žili po boku bohů, není na tom nic divného. Nebezpeční a zlovolní trpaslíci nebývají příliš zmiňováni. Jejich menší důležitost pro ně však znamenala jistou výhodu, nastupující duchovenstvo se o ně příliš nestaralo, zato elfové jim "leželi v žaludku", a tak je církev degradovala na úroveň trpaslíků a démonů sloužících ďáblu. Bylo na ně sváděno množství chorob, takže dodnes najdeme jména nemocí odvozená od elfů. Elfové jsou pro mnoho z nás symbolem dlouhověkosti a velké moudrosti, což vyvěrá zvláště z Tolkienovy představy o těchto bytostech. Ať už byli kdysi kýmkoliv, vypadá to, že měli blízko k bohům a skutečnému vědění. Moudrosti, kterou si ani neumíme představit, protože bychom ji, my lidé, na tomto stupni duševní vyspělosti pravděpodobně nedokázali pochopit. V přírodě se skrývá mnoho tajemství a moudrosti, možná že lidé v dávných časech si toto vědění personifikovali do spousty postav, a to jim ony principy umožňovalo lépe chápat. Důležité je, že onu pravdu nějakým způsobem přijímali, až se stala součástí jich samých. Ale co dnes? Mnoho z nás se stále více vzdaluje od přírody, je to asi cena pokroku, ale občas se stává, že člověk se musí o kousek navrátit, aby pak mohl rychleji vpřed. Určitě stojí za to čas od času opustit město a vypravit se do lesa, skvěle se odpočineme a kdo ví, koho tam potkáme…

Lovecats by Benita Winckler
Ta je hezkaá!!!!!!!!!!:-))))))))))

Víly

20. října 2007 v 19:46 | Lightsoul77 |  Magické bytosti
VÍLY-INFO
Víly, nebo-li rusalky, jsou svůdná stvoření, která mají svůj původ v Evropě. Jsou to půvabné mladé dívky - nebo tak alespoň vypadají. Jejich krása je přímo závratná a dokáže přimět muže k nejrůznějším pošetilostem. Mají dlouhé vlasy, jež jsou tak světlé, že se zdají být bílé. Drobná a nesmírně pohledná stvořeníčka s minimální inteligencí a jsou využívána kouzelníky především k dekoraci. Žijí v lesích na pasekách a jsou vybavena jistými kouzelnými schopnostmi k odhánění dravců, mají hašteřivou povahu, ale protože jsou velmi marnivé, zkrotné, májí-li posloužit jako ornament, kde vyniknou její nádherná motýlí křídla. Víla neumí mluvit!!! Rozmnožuje se kladením vajec. Dokáže vrhat oheň. Pokud se rozčílí, její tvář se protáhne a ztratí svou krásu.
V dřívějších dobách se lidé báli všeho nadpřirozeného a hlavně toho, co se nedalo logicky vysvětlit. Každý kdo byl jen obviněn sousedem, mohl být upálen. Víly byli většinou dobré a spíše pomáhaly než škodily. Nikdy nebylo dokázáno, že víly jsou opravdu mezi námi. Někdo věří a někdo se jen směje s představou že je to pouhý výplod fantazie. Lidé občas tvrdili že se s takovou vílou setkali. Stále však nikdo neví co je pravda a co pověst.
Horské víly jsou velmi krásné. Oblékají se do jinovatky a modrých a růžových stínů. Bydlí vysoko v horách, kam se nikdo nedostane. Horské víly osévají horská úbočí květinami, hrají si s kamzíky, zastavují laviny a dohlížejí na pastýře a jejich stáda.
Každá rostlina má svou vílu, která ji chrání. Když rostlinka onemocní, víla jí dodává sílu k uzdravení. Pokud květinu někdo utrhne, víla zůstane u ní, dokud nezvadne. Víly milují přírodu a chrání její čistotu a krásu. Zjevují se jen lidem s čistým srdcem.
Mnoho pověstí vypráví o tom, že život lidí je v rukou tří víl, které rozhodují o jejich zrození, životě i smrti. Takovým říkáme sudičky. První sudička je velmi krásná. Pomáhá nám narodit se. Druhá spořádá na nebi nit našeho života. Na jejím konci svítí hvězda. Třetí sudička rozhoduje o smrti - jednoho dne přistřihne nit života a něčí hvězda spadne a zhasne.
Tahle je mocinky pěkná!!!

Fénixové I.

19. října 2007 v 20:46 | Lightsoul77 |  Magické bytosti

Fénix

Je posvátný bájný pták Egypťanů, zobrazovaný jako zlatý sokol s hlavou volavky. Byl pokládán za ztělesnění slunečního boha. Je to symbol ptáka, který se v určitých časových obdobích (500, 1000, 1481 let) (někde se píše, že každých 100 let) sám spálí a do tří dnů znovu povstane ze svého popela. V tomto smyslu se také používá jako symbol Krista a nesmrtelnosti. Jinak také symbolizuje vzkříšení, nesmrtelnost a nezničitelného ducha lidstva.
Čínský Fénix (Feng-chuang) nemá s evropským Fénixem nic společného, snad kromě toho, že má také mytologický původ. O ptácích Feng-chuang se objevují zmínky již v textech z konce 2.tisíciletí př. Kr. V jednom komentáři k "Letopisům jara a podzimu" ze 4. století př. Kr. se píše, že mužský Fénix, ženský Jednorožec a magická bytost, totiž zelený drak, červený pták, bílý tygr, želva - "tmavý válečník", jsou znamení, že zemi vládne dobrý král. Feng-chuang je druhé ze čtyř zázračných zvířat a král opeřenců. Je-li zobrazen s drakem, symbolizuje drak císaře a Fénix císařovnu; tento symbol ženského Fénixe je pozdějšího data.


Všeho trochu 2.část

19. října 2007 v 20:42 | Lightsoul77 |  Magické bytosti
Maguár (Kneazle)
Původní šlechtění v Anglii, nyní již v celém světě. Je to malé kočkovité zvířátko se skvrnitou, puntíkovanou nebo žíhanou kožešinou, přerostlýma ušima a ocasem podobným lvímu. Je nezávislé, inteligentní a občas i agresivní, ale pokud si někoho oblíbí, je skvělým domácím mazlíčkem. Má schopnost odhalit nežádoucí a podezřelá individua a pokud jeho majitel zabloudí, spolehlivě jej dovede domů. Může se křížit i s obyčejnými kočkami, ve vrhu mají až osm koťat a k chovu je třeba zvláštní povolení (jako pro hafoňe a pastelníčky), pro neobvyklý vzhled, který přitahuje pozornost mudlů.
Mantichora (Manticore)
Nanejvýš nebezpečná řecká nestvůra a lidskou hlavou, lvím tělem a štířím ocasem. Je stejně vzácná a nebezpečná jako chiméra a tvrdí se, že při požírání ulovené kořisti si polohlasně prozpěvuje. Její kůže odpuzuje prakticky všechna známá kouzla a bodnutí ocasem přináší okamžitou smrt.
Mečoroh (Graphorn)
Vyskytuje se v horských oblastech Evropy. Je to mohutné zvíře s šedočervenou srstí a hrbem n hřbetě a hlavu zdobí dva velice dlouhé a ostré rohy. Má neobyčejně útočnou povahu. Ani trollové si s nimi vždy neporadí. Rozemleté rohy jsou přísadou lektvarů a pro obtížné získávání jsou neuvěřitelně drahé. Kůže je pevnější než dračí a odpuzuje většinu kouzel.
Měsíčník (Mooncalf)
Nesmírně plachý tvor, který z doupěte vylézá jen za úplňku. Má hladké světlešedé tělo, kulaté vypouklé oči na temeni a čtyři pavoukovité nohy s obrovskými ploskými chodidly. Ve světle měsíce provozují na zadních nohou složité tance (mudlové potom zkoumají složité vzorce v poli s obilím a dodnes jsou pro ně neřešitelnou záhadou). Je to fascinující pohled a stříbřitý trus užitý před východem slunce na kouzelné bylinky zvýší jejich výnos i kouzelnou sílu.
Mizenka (Tebo)
Je popelavě zbarvené prase bradavičnaté v oblasti Konga a Zairu. Ovládá umění neviditelnosti, takže je velmi obtížné se jí vyhnout nebo chytit. Její kůže je velmi ceněná pro výrobu ochranných štítů a oděvů.
Mořský had (Sea Serpent)
Mořští hadi se nacházejí v Atlantském a Tichém oceánu i ve Středozemním moři. Jejich vzhled je sice hrozivý, ale není potvrzeno, že by zabil člověka. Dorůstá délky až 100 stop (cca 30 metrů); má koňskou hlavu a dlouhé hadovité tělo.
Nundu (Nundu)
Toto východoafrické zvíře je možná nejnebezpečnější šelmou světa - gigantický leopard, který se však pohybuje úplně tiše a dech vyvolává chorobu natolik virulentní, že dokáže vyhubit celé vesnice. Dosud jej nedokázalo zneškodnit méně než 100 plně spolupracujících kouzelníků.
Obroun (Re'em)
Je neobyčejně vzácný gigantický tur se zlatou srstí, který se objevuje v neobydlené divočině Severní Ameriky i dálného východu. Krev obrouna, tomu kdo ji vypije, propůjčí obrovskou sílu. Potíže s jejím získáváním znamenají, že poptávka vždy vysoce převyšuje nabídku.
Ohňový krab (Fire Crab)
Je podobný velké želvě s bohatě dekorativním krunýřem. Místo výskytu na Fidži je přeměněno na rezervaci na jeho ochranu jak před mudly, tak i před kouzelníky, kteří z jejich krunýřů užívají jako nesmírně ceněných kotlíků. Je-li ohrožen, ze zadečku vystřeluje plameny. Jsou vyváženi i jako domácí zvířata, ale jen na zvláštní povolení.
Okamie (Occamy)
Vyskytuje se na Dálném východě a v Indii. Je to dvounohý opeřený a okřídlený tvor s hadím tělem - cca čtyři a půl metru délky. Živí se ptáky a drobnými savci, ale napadne každého, kdo se k ní přiblíží, zvláště pokud brání vejce, jejichž skořápky jsou z nejčistějšího stříbra.
Okřídlený kůň (Winged Horse)
Známější jako Pegas existuje v mnoha plemenech po celém světě:
  • abraxaské - velmi silný obří plavák
  • aethonské - kaštanový hnědák oblíbený v Irsku a Británii
  • granijské - šedý a obzvlášť rychlý
  • thestralské - vzácné, vraník nadaný schopností neviditelnosti. Mnozí kouzelníci věří, že nosí smůlu.
Majitel Pegase je povinen v pravidelných intervalech koně začarovávat zastíracím kouzlem, stejně jako hipogryfa.
Leprikón (Leprechaun)
Někdy též známý jako šprýmařík je inteligentnější než víla a méně zlomyslný než šotek, rarach nebo běhnice - přesto je velký nezbedník. Vyskytuje se pouze v Irsku, dorůstá asi 20 cm a je zelený. Přestože umí mluvit, stejně jako kentauři netouží po změně statutu na "osobu". Rodí živá mláďata a na svou existenci s oblibou upozorňuje mudly a tak je v jejich literatuře stejně často, jako víla. Substance, kterou umí vytvořit vypadá jako zlato, ale po několika hodinách zmizí. Není znám případ, že by způsobili trvalou újmu člověku.
Pastelníček (Fwooper)
Je africký pták s neobvykle křiklavě barevným opeřením ( oranžoví, růžoví, citrónově zelení nebo žlutí). Jsou zdrojem ozdobných písařských brků a kladou i zářivě vzorovaná vajíčka. Zpočátku příjemný zpěv později dohání posluchače k šílenství. Proto jsou prodáváni začarovaní umlčovacím kouzlem a to je třeba každý měsíc obnovovat. Opět jen na povolení.
Pětinoh (Quintaped)
Známý i jako chlupatý MacBoon. Je nesmírně nebezpečná masožravá obluda, která miluje zvlášť lidské maso.. Žije jen ostrově Drear u pobřeží severního Skotska a tak se toto stalo nezakreslitelným teritoriem. Připomíná rudohnědou chlupatou hvězdici na stejně chlupatých pěti nohách zakončených kopyty. Postoj nohou jako u pavouka.

Nacházejí se na celém světě. Dovedou zalézt pod prkna podlahy či obložení a zamořit celý dům. Na jeho přítomnost upozorní odpudivý zápach rozkladu. V klidovém stádiu se podobá skvrně nazelenalé plísně s očičky, je-li vyplašen, bleskurychle odcupitá na četných pavoukovitých nohou. Živí se zbytky. Než se přemnoží je třeba uplatnit čistící kouzlo.
Pogrebin (Pogrebin)
Je sotva stopu vysoký ruský démon s chlupatým tělem, ale holou a přerostlou šedivou hlavou. Přikrčený je jako lesklý kulatý kámen. Přitahují jej lidé a pokud je mu doboleno sledovat svou oběť příliš dlouho, zmocní se jeho kořisti absolutní beznaděj a zoufalství. Jakmile padne na kolena a rozpláče se, démon se na ni vrhne a pokusí se ji pozřít. Dá se odehnat jednoduchými zaklínadly, ale stejně účinné je jej prostě nakopnout!
Polovid (Demiguise)
Tvor žijící na Dálném východě, ale je jen stěží objevitelný, neboť v případě vlastního ohrožení se umí učinit neviditelným - vidí jej pouze kouzelníci k jeho lovu kvalifikovaní. Polovid je mírumilovné býložravé zvíře, vzhledem připomíná elegantní opici s velmi dlouhou, hedvábně stříbřitou srstí. Jejich kožešina je nesmírně ceněná, protože z jejich srsti se tkají neviditelné pláště.
Popelec (Ashwinder)
Vzniká z kouzelného ohně *, kterému je dovoleno dlouho a nekontrolovaně hořet. Je to tenký světlešedý hádek se zářivě rudýma očima, který se zrodí z řeřavých uhlíků ohně a odplazí se do stínů obydlí, kde hoří tento oheň - zůstává po něm popelem posypaná stopa. Žije pouze jednu hodinu, ale za tuto dobu vyhledá temné a neobydlené místo, kde naklade jasně červená a intenzivně žhnoucí vejce. Nejsou-li včas nalezena a zmrazena kouzlem, obydlí podpálí. Zmrazená vejce jsou nesmírně ceněná jako přísada do nápoje lásky nebo snězená, jsou lékem proti zimnici. * Kouzelný oheň - jakýkoliv oheň, do něhož byla přidána kouzelná substance (např. Letax)
Ramora (Ramora)
Stříbrná ryba Indického oceánu se silnými kouzelnými schopnostmi. Dokáže ukotvit lodě a je strážným andělem námořníků. Je chráněna mnoha zákony před kouzelnickými pytláky, neboť je tvorem, jehož schopnosti jsou ceněny.

Nejčastějším místem výskytu je anglický Cornwall. Jsou kovově modří, až 25 cm vysocí a velice nezbední. Přestože nemají křídla, umějí létat. Dorozumívají se pisklavým švitořením, které je srozumitelné jen jiným rarachům. Rodí živá mláďata.
Rotulice (Billywig)
Je hmyz s domovem v Austrálii, centimetr a půl dlouhá, jasně safírově modrá a létá tak rychle, že mudlové si jí nevšimnou a i kouzelníci obvykle až po štípnutí.Toto způsobuje závratě a následně levitaci. Křídla jí vyrůstají z temene hlavy a otáčejí se tak rychle, že celá rotuje. Žihadlo má na spodní části těla. Sušení žihadla se používají pro přípravu několika lektvarů a jsou (pravděpodobně) jednou z ingrediencí cukroví šumivé bzučivky.
Runovec (Runespoor)
Prapůvodně žil v zemičce Burkina Faso v Africe. Tříhlavý, jasně oranžový had s černými pruhy je asi 2 metry dlouhý a velmi nápadný. Proto lesy které obývá jsou nezakreslitelné. Sám o sobě není nijak agresivní a byl chován jako domácí miláček. Levá hlava (had proti vám) plánuje, prostřední je snílkem, pravá je kritikem a počínání obou hlav hodnotí nepřetržitým podrážděným sykotem. Zuby pravé hlavy jsou neobyčejně jedovaté. Málokdy se dožije vysokého věku, protože hlavy mají sklon na sebe útočit a velmi často chybí pravá hlava - to když zbylé se spolčí a ukousnou ji. Jediný známý tvor, který svá vejce vyvrhuje ústy. Ceněná surovina lektvarů duševní svěžesti.
Salamandr (Salamander)
Drobná ještěrka žijící v ohni a živící se plameny. Je jasně bílý, ale podle teploty ohně i modrý nebo rudý. Mimo oheň přežijí asi 6 hodin, jsou-li pravidelně krmeni pepřem, zůstávají však na živu pouze tak dlouho, dokud hoří oheň, ze kterého vzešli. Jeho krev má skvělé léčebné a rekonvalescenční účinky.
Scvrček (Moke)
Stříbrozelená ještěrka délky asi 30 cm žijící v Británii a Irsku. Dokáže se podle libosti scvrknout a tak ji mudlové ještě nezaznamenali. Její kůže je ceněná surovina pro výrobu měšců a peněženek, neboť v přítomnosti cizího člověka se smrští a jsou jen těžko k nalezení.
Sfinga (Sfinx)
Egyptská má lidskou hlavu na lvím těle a již více než tisíc let ji kouzelníci využívají k hlídání cenností a tajných úkrytů. Je velmi inteligentní a vyžívá se v hádankách a hlavolamech, ale opravdu nebezpečná je jen tehdy, kdy je ohroženo to, co hlídá,
Smrtipášť (Lefthifold)
Známý jako živoucí rubáš - se naštěstí vyskytuje jen velmi vzácně v pásmu tropického klimatu. Je podobný centimetr a půl tlustému plášti (tlustější jen v případě, že přednedávnem zabil a pozřel nějakou oběť), který v noci klouže těsně při zemi. Svou oběť obalí a zadusí - zastaví je jen Patronovo zaklínadlo, ale jelikož obvykle napadá spící, mají jen zřídka možnost zaklínadlo úspěšně použít. Nezbude ani stopa po oběti, ani po o něco tlustším plášti, který opět proklouzne do temnoty.
Šotek (Imp)
Žijí pouze v Británii a Irsku a často jsou zaměňováni s rarachy - neumějí však létat a jsou tmavohnědí až černí. Společný je jim ale groteskní smysl pro humor. Libují si ve vlhkém a bažinatém terénu a mláďata se líhnou plně zformovaná, asi 3 cm dlouhá.
Tlustobřich (Diricawl)
Pochází z Mauricia - buclatý nelétavý pták a načechraným peřím je schopen před nebezpečím zmizet a opět se zjevit jinde (jako Fénix). Mudlové si jeho existence byli vědomi a nazývali jej dodo. A díky jeho schopnosti mizet jsou přesvědčeni, že jej vyhubili.
Tlustočerv (Flobberworm)
Silný hnědý červ až 30 cm dlouhý, který se prakticky nepohybuje. Žije ve vlhkých příkopech a je naprosto nezajímavý.

Hrůzostrašné, ale hloupé stvoření až tři a půl metru vysoké a vážící víc než tunu, se často chová agresivně a nepředvídatelně. Pocházejí ze Skandinávie, ale dnes žijí v Británii, Irsku i jiných oblastech severní Evropy. Známe tři druh trollů
  • Horský je světlešedý s holou hlavou
  • Lesní je světlezelený a někdy s zelenými či hnědými vlasy
  • Říční je načervenalý s krátkými rohy a občas chlupatý
Největší a nejnebezpečnější je horský. Živí se syrovým masem a nejsou vybíraví - berou jak divou zvěř, tak lidi.
Trpaslík (Gnome)
Běžně se vyskytující zahradní škůdce, který se nachází na celém území severní Evropy i Severní Ameriky. Dorůstá 30 cm, má neúměrně velkou hlavu a tvrdé, kostnaté nohy. Zbavíte se jich buď dlaždičounem nebo je roztočíte ve vzduchu, až se mu zamotá hlava a pak jej přehodíte co nejdál přes zeď.
Třaskavec (Erumpent)
Velké šedé africké zvířátko , obdařené obrovskou silou. Dosahuje váhy až 1 tuna a z dálky je možno si jej splést s nosorožcem. Tlustá kůže odpuzuje většinu kouzel. Rodí vždy jen jedno mládě. Obvykle není útočný, ale je-li vyprovokován, následky jsou katastrofální - roh prorazí COKOLIV a vstříknutí tekutina je výbušná. Populace není početná, protože samci se v období páření často vyhazují do vzduchu. Rohy, ocasy a výbušná kapalina se užívají k přípravě lektvarů - patří mezi obchodovatelné zboží skupiny B - nebezpečné a podléhající přísné kontrole
Tůňodav (Kappa)
Japonský vodní démon mělkých tůní a řek. Vypadá jako opice s šupinami a pod temenem má dutinu, v níž nosí vodu. Živí se lidskou krví, ale hodí-li se mu okurka s vaším vyřezaným jménem, pak vám neublíží. Pokud ji s sebou nemáte, je nutno jej lstí donutit se sehnout, až mu z dutiny vyteče všechna voda, to ho připraví o všechnu sílu.
Víla (Fairy)
Drobná a nesmírně pohledná stvořeníčka s minimální inteligencí a je využívána kouzelníky především k dekoraci. Žije v lesích na pasekách a je vybavena jistými kouzelnými schopnostmi k odhánění dravců (např. auguroni..) má hašteřivou povahu, ale protože je velmi marnivá, zkrotne, má-li posloužit jako ornament, kde vyniknou její nádherná motýlí křídla. Víla neumí mluvit !!! Rozmnožuje se kladením vajec
Vlkodlak (Werewolf)
Se vyskytuje po celém světě a lidé se ve vlkodlaky mění pouze, pokud je pokouše. Dosud není znám účinný lék, třebaže v posledních letech pokroky ve výrobě lektvarů dokáže utlumit nejhorší příznaky. Jednou měsíčně, za úplňku, se jinak zcela zdravý kouzelník nebo mudla mění ve vražednou bestii, která dává lidské kořisti přednost před jakoukoliv jinou.
Vodní lidé (Merpeople)
Také jezerní lidé, sirény či mořské panny jsou rozšíření po celém světě, přestože vzhledem se hodně liší. Mají vlastní jazyk a přesto stejně jako kentauři odmítli statut osob a na vlastní žádost jsou klasifikováni jako zvířata. Nejstarší v dějinách zaznamenaní byli známí jako sirény v Řecku a v teplejších vodách překrásné mořské panny, které se často objevují i v mudlovské literatuře. Skotské a Irské již tak krásné nejsou.
Všudylezka (Chizpurfle)
Drobní cizopasníci - jako drobný krab s velkými tesáky. Přitahují je kouzla a usadí se v peří nebo kožešině tvorů jako hafoňové nebo auguroni. V kouzelnických obydlích napadají kouzelné předměty a postupně se prokoušou až k magickému jádru nebo v kotlících polykají zbytky lektvarů - zvláště tyto se likvidují obtížně (záleží na lektvaru co pozřely), jinak jsou snadno zničitelné jakýmkoliv prodávaným značkovým lektvarem.
Yetti (Yeti)
Pochází z Tibetu a je považován za příbuzného trollů, ale ještě nikdo se nedostal tak blízko, aby mohl provést odborné testy.
Zlatonoska (Snidget)
Má toto označení, protože její zajetí nebo zranění se přísně trestá!! Je to neobyčejně vzácný a chráněný ptačí druh. Je dokonale kulatá s velmi tenkým dlouhým zobákem, očima lesklýma a barvou podobnýma rubínům. Je dokonalý a neobyčejně rychlý letec. Její pírka a oči jsou tak ceněným artiklem, až byla málem vyhubena. Jedním z významných faktorů záchrany bylo i její nahrazení Zlatonkou ve famfrpálu.
Zmíráček (Jobberknoll)
Malý modře skvrnitý ptáček, který se živí drobným hmyzem severní Evropy a Severní Ameriky. Nevydá jediný zvuk až do okamžiku své smrti, kdy vyrazí táhlý skřek složený ze všech zvuků, jaké kdy slyšel, zopakované pozpátku. Pírka zmíráčka se užívají k přípravě veritasér a paměťových lektvarů.

Všeho trochu 1.část

19. října 2007 v 20:34 | Lightsoul77 |  Magické bytosti
Akromantule (Acromantula)
Je nestvůrný osmioký pavouk schopný lidské řeči. Pochází z neprostupné džungle Bornea. Charakteristické znaky - husté černé chlupy po celém těle, velké rozpětí nohou (až 15 stop - cca 4,5 metru), klepeta, která zřetelně a hlasitě cvakají a jedovatý sekret. Acromantule je masožravá a dává přednost větší kořisti. Samice - větší než samec - klade až 100 vajec najednou o velikosti nafukovacího míče a tato patří mezi neobchodovatelné zboží - dovoz, či prodej se trestá přísnými pokutami. Známý zástupce - Aragog se všemi potomky.
Auguron (Augurey)
Rovněž známý jako irský fénix - jeho domovem je Británie a Irsko, ale lze jej nalézt i v severní Evropě. Zelenočerný auguron je vyzáblý a truchlivě vyhlížející pták, který vzdáleně připomíná podvyživeného supa. Je nesmírně plachý a hnízdí v trnitých keřích. Živí se velkým hmyzem a vílami, létá pouze za hustého deště - jinak se skrývá v hnízdě tvaru slzy. Jeho charakteristické hluboké a rozechvělé houkání se kdysi považovalo za předzvěst smrti. Později (za trpělivého průzkumu) se zjistilo, že pouze oznamuje příchod deště. Brka augurona jsou pro psaní nevhodná, protože odpuzují inkoust.

Rovněž známý jako hadí král - je zářivě zelený plaz dorůstající délky až 50 stop (15 metrů). Samec má šarlatový chochol na hlavě a mimořádně jedovaté zuby, ovšem nejnebezpečnější zbraní je pohled jeho velkých žlutých očí. Přímý pohled do nich přináší okamžitou smrt. Líhne se ze slepičího vejce vysezeného ropuchou. Jeho pěstování je nezákonné, ale dobře se obchází, protože při kontrole stačí vytáhnout vejce zpod ropuchy. Dožívají se několik stovek let, při dostatku potravy. Podle oficiálních záznamů v Británii nebyl spatřen přinejmenším 400 let.
Běhnice (Doxy)
Známá jako kousavá víla se často omylem za skutečnou vílu považuje, byť je zcela jiným živočišným druhem. Má miniaturní lidskou podobu, ale je pokryta černým ochlupením a má po páru rukou a nohou navíc. Mají rády chladnější klima - severní Evropa a Amerika. Kladou až 500 vajíček najednou a zahrabávají je do země. Mladé se líhnou za dva až tři týdny. Běhnice má dvě řady ostrých a jedovatých zubů - po kousnutí je vhodné aplikovat příslušné sérum.
Blátoplaz (Dugbog)
Je obyvatelem bažin a je možno jej nalézt v Evropě, Severní i Jižní Americe. V nehybném stavu připomíná kus ztrouchnivělého dřeva, ale bližší ohledání odhalí tlapky s plovacími blánami a velice ostré zuby. Neslyšně se plíží bažinatými mokřinami a živí se především malými savci, ale dokáže nepěkně poranit i kotníky kolemjdoucích lidí. Jeho nejoblíbenější pochoutka je však záhon s mandragorou.
Blikač (Clabbert)

Tvor žijící v korunách stromů, vypadající jako kříženec opice a žáby. Původně z jižních amerických států, ale byl vyvezen do celého světa. Má hladkou holou kůži, mramorově zeleného vzhledu a plovací blány na všech končetinách. Paže i nohy silné a obratné, což umožňuje skákání ve větvích. Na hlavě krátké rohy a široká ústa v neustálém šklebu, ovšem plná ostrých zubů. Žere ještěrky a ptáky.. Nejvýraznějším znakem je ale velká bradavice uprostřed čela, která zrudne a bliká při nebezpečí. Američtí kouzelníci je už hromadně nechovají (čemuž napomohly pokuty) jako signalizaci přítomnosti mudlů a tak svým sousedům už nemusí vysvětlovat, proč mají ještě vánoční světýlka nainstalovány na stromech v červnu.
Bodloš (Knarl)
Bodloše si mudlové obvykle pletou s ježkem - jsou opravdu téměř k nerozeznání. Pokud v severní Evropě nebo Severní Americe necháte venku něco k snědku ježkovi a ráno je to pryč - byl to ježek. Pokud máte zahradu ráno zpustošenou - tak si bodloš myslel, že jej chcete vlákat do pasti.
Bublinatka (Plimpy)
Kulovitá kropenatá ryba, pro kterou jsou charakteristické dvě dlouhé nohy zakončené prsty s plovacími blánami. Není nijak nebezpečná, přestože s oblibou oždibuje nohy a oblečení plavců. Obývá hluboká jezera a miluje jako potravu vodní šneky. Jezerní lidé ji považují za parazita a zbavují se jí svázání gumových nohou, pak ji odnese proud.
Černovřes (Horklump)
Pochází ze Skandinávie, ale dnes je doma v celé severní Evropě. Podobá se masité narůžovělé houbě, pokryté řídkými a pevnými černými štětinami. Rychle se rozmnožuje a během několika dnů kompletně zamoří průměrně velkou zahradu. Místo kořínků chapadélky hledá dešťovky a sám je oblíbenou potravou trpaslíků.
Čmelotrysk (Glumbumble)
Je létající hmyz severní Evropy s hebkými šedými chlupy, který produkuje šťávu s melancholickým účinkem a užívá se jí jako léku proti hysterii vyvolané požitím listů horečníku. Pokud se dostanou do úlu, má to katastrofální následky pro med. Hnízdí v tmavých a opuštěných koutech - duté stromy nebo jeskyně. Živí se kopřivami.
Dlaždičoun (Jarvey)
Vyskytuje se v Británii, Irsku a Severní Americe. Vypadá jako přerostlá fretka, co umí mluvit - skutečného rozhovoru není schopen - to překračuje jeho duševní schopnosti. Omezuje se obvykle na krátké, vulgární fráze, zato je chrlí v nepřetržitém proudu. Dlaždičouni žijí většinou pod zemí, kde pronásledují trpaslíky, přestože nepohrdnou ani krtky, krysami nebo hraboši.

Patří k nejproslulejším, ale také nejobtížněji skrývatelným fantastickým zvířatům. Samice jsou obvykle větší a agresivnější, ale i k drakovi by se měl přibližovat jen vyškolený a obratný kouzelník !!! Dračí kůže, krev, srdce, játra a rohy jsou vesměs obdařeny silnými kouzelnými vlastnostmi, dračí vejce patří mezi neobchodovatelné zboží - dovoz, či prodej se trestá přísnými pokutami.
Existuje 10 základních plemen draků:
  • čínský ohniváč
  • hebridský černý
  • maďarský trnoocasý
  • norský ostrohřbetý
  • novozélandský opálooký
  • obyčejný velšský zelený
  • peruánský zmijozubý
  • rumunský dlouhorohý
  • švédský krátkonosý
  • ukrajinský železnobřichý
Pamatujte, že kdykoliv je to možné, drak sežere člověka - lidé patří k dračí pochoutce!
Drsnochvost (Nogtail)
Démoni žijící ve venkovských oblastech Evropy, Ruska a Ameriky. Podobají se zakrslým selatům s dlouhýma nohama, ježatým pahýlovitým ocasem a úzkýma černýma očima. Má ve zvyku se vetřít mezi selata do chlívku a čím déle zůstane neodhalen, tím déle statek stíhají různé pohromy. Pokud je ze statku zahnán čistě bílým psem, už se nevrátí.
Duhovec (Streeler)
Gigantický plž, který každou hodinu mění barvu a jeho sliz je tak jedovatý, že vše přes co přeleze seschne a shoří. Tento jed je jednou z mála známých látek, které dokáží usmrtit černovřesy.
Dvoubřitník (Mackled Malaclaw)
Suchozemský tvor kamenitých pobřežních oblastí Evropy. Sice se značně podobá humrovi, ale pro lidi je nestravitelný - vyvolává vysoké horečky s ošklivou zelenou vyrážkou. Má asi 40 cm, je světlešedý s tmavozelenými skvrnami a jeho kousnutí má vedlejší účinek. Oběť je po dobu jednoho týdne pronásledována obrovskou smůlou.
Ďasovec (Grindylow)
Světlezelený rohatý vodní démon jezer Irska a Británie. Agresivně se chová ke kouzelníkům i mudlům, občas si jej jezerní lidé dokáží ochočit. Živí se drobnými rybkami a dlouhé prsty dokáží vyvinout mocný stisk, ale snadno se zlomí.

Toto hodnocení získal jen proto, že jen výjimkám mezi kouzelníky se ho podařilo ochočit. Je to majestátní, jasně rudý pták velikosti labutě s dlouhým zlatým ocasem, zobákem a spáry. Místem výskytu je Egypt, Čína a Indie. Dožívá se obrovského věku díky regeneraci spálením a povstáním ze svého popela jako mládě. Je absolutně mírumilovný. Dokáže kdykoliv zmizet a znovu se objevit. Jeho zpěv zvyšuje odvahu čistého srdce a zlé plní strachem. Slzy mají mocný léčivý účinek.
Ghúl (Ghoul)
Je sice ošklivý, ale není zvlášť nebezpečný. Podobá se slizkému kolozubému obrovi a sídlí na půdách či stodolách patřících kouzelníkům, kde se živí můrami a pavouky. Hlasitě skučí, občas hází kolem sebe předměty, ale pokud na něj osobně narazíme, přinejhorším výhružně vrčí.
Gryf (Griffin)
Je původem z Řecka - tvor s předníma nohama a hlavou gigantického orla, avšak tělem a zadníma nohama lva. Býval využíván ke střežení pokladů. Obvykle jsou divocí a vzteklí, ale několik málo obratných kouzelníků se s některými gryfy dokázali spřátelit. Žerou pouze syrové maso.
Hafoň (Crup)
Jsou původem u jihovýchodní Anglie a až na rozeklaný ocas jsou podobní foxteriérovi. Je to kouzelnicky vyšlechtěný pes, který je oddán kouzelníkům a na mudly reaguje divoce a vztekle. Báječný likvidátor "čehokoliv", protože sežere vše od trpaslíků, až po staré pneumatiky. K chovu je třeba povolení a chovatel musí prokázat, že i v mudly obydlené oblasti hafoně ovládne.

Britský a Irský vodní démon, který na sebe bere nejčastěji podobu koně s orobincem místo hřívy. Když nic netušící oběť nasedne, potopí se s ním ke dnu a tam jej pozře (mimo vnitřností). Dá se zneškodnit uzdou umístěnou správně umisťovacím kouzlem. Největší známý hastrmanec obývá skotské jezero Loch Ness a jelikož na sebe bere různé podoby od vydry až k vodnímu hadovi, jeho skutečná totožnost mudlům uniká, stejně jako démon samotný.
Hipogryf (Hippogriff)
Je původem z Evropy, ale dnes již po celém světě. Přední polovina těla je obrovský orel i s křídly a zadní kůň. Je možno jej ochočit, ale velmi obtížně. K tvorovi se přibližujeme s pohledem upřeným do očí - úklona je projevem dobrého úmyslu. Jestliže ji opětuje, je bezpečné se přiblížit. Živí se hmyzem a drobnými ptáky a savci. Snáší jedno velké, křehké vejce.
Hipokampus (Hippocampus)
Jeho pravlastí je Řecko (nyní celé Středozemní moře) a má hlavu i přední část těla koně a zadní připomíná gigantickou rybu. Klade velká poloprůhledná vejce, jejichž skořápkou je vidět pulce.
Hrabák (Niffler)
Hrabák je Britské zvířátko. Připomíná většího krtka a má zálibu ve všem, co se třpytí. Je mírumilovný, ale může v domě způsobit velké škody. Žijí v doupatech až 20 stop (6 metrů) hluboko pod povrchem a v jednom vrhu mívají šest až osm mláďat.
Huňáč (Porlock)
Je strážcem koní a vyskytuje se v anglickém Dorsetu a jižním Irsku. Má dlouhou srst, obrovské množství hrubých vlasů a neobyčejně velký nos. Nohy má zakončeny kopyty, ruce malé s čtyřmi sukovitými prsty. Dospělí jsou asi 60 cm vysocí a živí se trávou. Jejich jediným smyslem života je hlídání koní a před lidmi se vždy schovávají.
Chiméra (Chimaera)
Vzácně se vyskytující řecká obluda se lví hlavou, tělem horské kozy a dračím ocasem. Je divoká, krvelačná a neobyčejně nebezpečná!!! Její vejce jsou neobchodovatelné zboží - dovoz, či prodej se trestá přísnými pokutami.
Jednorožec (Unicorn)
Toto hodnocení je přiznáno jen proto, aby s tímto tvorem bylo zacházeno s respektem, jaký tomuto nádhernému zvířeti náleží. V dospělosti (7 let) je to sněhobílý kůň s rohem, hříbata jsou zlatá, později stříbrná a stávají se stále více plašší - spíše k sobě pustí čarodějku, než kouzelníka. Obvykle se užívá roh a žíně, které mají velké kouzelné vlastnosti. Krev je má také, ale je neobyčejně podlé a trestuhodné zabít jednorožce.
Jedomet (Lobalug)
Vyskytuje se na dně Středozemního moře. Je to 30 cm dlouhý primitivní tvor - chrlící rourka a jedový váček. Při ohrožení se smrští a útočníka postříká jedem. Vodní lidé jej užívají jako zbraně a odběr jedu pro přípravu lektvarů podléhá přísné kontrole.
Jehlanka (Shrake)
Ostnitá ryba Atlantského oceánu. První byly vytvořeny jako nástroj pomsty mudlovským rybářům a na tomto místě jsou sítě vždy prázdné a rozervané.
Karkulinka (Red Cap)
Trpasličí tvorečkové žijící v děrách na starých bojištích nebo kdekoliv kde tekla krev. Pro osamělé mudly jsou velmi nebezpečné, protože za temných nocí se pokoušejí je ubít k smrti. Nejrozšířenější jsou v severní Evropě.

Toto hodnocení je přiznáno jen proto, aby s tímto tvorem bylo zacházeno s respektem, jaký mu náleží. Kentaur má lidskou hlavu, hruď a paže spojené s koňským tělem, jehož srst může mít různou barvu. Je inteligentní a schopný lidské řeči, ale na vlastní žádost nejsou považováni za "osoby". Mají své vlastní prostředky ochrany proto je mudlové, i přes značné rozšíření, neobtěžují. Konec konců kentauři kašlou stejně i na kouzelníky - mezi nimi a mudly nedělají rozdíl. Jejich životní styl a zvyky proto nejsou známy.
Kluběnka (Puffskein)
Je rozšířená po celém světě. Je to krotký tvor kulovitého tvaru, pokrytý hebkou, hořčičně zbarvenou srstí. Miluje mazlení a lehce se o ni stará. Je-li spokojená, vydává tichý bzučivý zvuk. Čas od času se z těla vynoří dlouhý růžový jazyk a spořádá, na co přijde - od zbytků jídla až po pavouky. (I holuby z nosu spících kouzelníků).
Kůrolez (Bowtruckle)
Tvor plnící funkci strážce stromů. Západní Anglie, jižní Německo a některé skandinávské lesy. Měří maximálně 25 cm a jako by jej tvořila kůra a větévky s dvěma malýma hnědýma očkama.. Je mírumilovný a plachý, ale je-li ohrožen jeho strom, dokáže zle poranit dřevorubcovy oči. Za porci stínek je možné z jeho stromu získat dřevo na hůlku.
Lesní mužíček (Erkling)

Je tvor podobný elfům a pochází z německého Schwarzwaldu. Měří asi 90 cm, má špičatý obličej a pochechtává se pronikavým vysokým smíchem, kterým dokáže okouzlit zvláště děti. Jeho zájmem je odlákat je a sníst. Díky přísným kontrolním opatřením německého ministerstva kouzel se počet obětí v posledních staletích radikálně snížil

Pegasové a jednorožci

19. října 2007 v 20:24 | Lightsoul77 |  Magické bytosti

Pegasové

PEGAS- kdo by neznal pegase,okřídleného koně,který je symbolem básníků,umělců a mnoha dalších....Pegas bývá zobrazen jako sněhově bílý kůň s křídly,pokrytými ptačím peřím rovněž bílé barvy.Popisy pegasova zrození jsou velmi různá.Někteří říkají,že byl dítětem Poseidona a Kordon Medusy,jiné ale tvrdí,že se zrodil z krve Medusy,když jí Perseus usekl hlavu.

Jako zobrazení bystrosti ducha,vysokého tvůrčího zanícení a básnických ambicí byl s oblibou používán jako renesanční motiv.Ve svém erbu ho nosila spousta šlechtických rodin

Jednorožci:
Jsou bytosti s bílou srstí, postavou podobni koni. Údajně se vyskytují ve všech lesnatých oblastech severní Evropy. Jsou vybaveni léčivým rohem. Jejich mláďata se rodí se zlatou srstí a až v dospělosti se srst mění do stříbrna a pak do bíla.
Styku s lidmi se jednorožec vyhýbá, má velmi hbité nohy, takže se dá těžko chytit. Jednorožci jsou díky své síle, odvaze a rychlosti považováni za božskou bytost. Jejich roh, zářící zázračná zbraň na čele, je činí neporazitelnými a můžou být poraženi pouze lstí. K tomu je potřeba panny, která se pošle procházet se do oblasti, v níž se jednorožci pohybují. Jakmile ji jednorožec zpozoruje, lehne si pokojně k ní, položí si hlavu do jejího klína a klidně usne. Takto může být snadno přemožen.
Tak se stal jednorožec symbolem čistoty a vyobrazením archanděla Gabriela při lovu na jednorožce-jak je možno vidět na mnoha kobercích a miniaturách-symbolem Mariina neposkvrněného početí Kristova. Jako figura představuje také Kristus sám toho Nejčistšího z Čistých. Roh, žíně a krev jednorožce mají velice účinné kouzelné vlastnosti. Žíně se například vkládají do kouzelnických hůlek, roh je součástí některých lektvarů, krev udrží jakoukoli bytost při životě, i kdyby ji od smrti dělil
pouhý vlásek. Ten, kdo krev požije, však od té chvíle žije jen napůl a v zatracení, neboť zabít jednorožce je velká ohavnost, a tak tohoto způsobu používá pouze ten, kdo už nemá co ztratit.
Kvůli svému rohu je nadále symbolem královského vykonávání soudní pravomoci, protože svým rohem hubí viníky.
Jednorožec - to nádherné mýtické stvoření sněhově bílé barvy, s dlouhým rohem uprostřed čela, zná s pohádek jistě každý z nás. Ale jak se na něj dívali ve středověkých dobách? Zkusím trošku poodhalit roušku tajemství.Skutečně existoval bílý jednorožec se zlatým rohem, který je vyobrazený na tolika tapiseriích?. Popisy tohoto bájného tvora se liší text od textu. Řecký lékař, který navštívil roku 416 př. n. l perský dvůr, napsal, že v Indii žije divoké zvíře větší než kůň, s bílým tělem, tmavorudou hlavou a tmavomodrýma očima, jemuž z čela vyrůstá roh, který je asi 45 cm dlouhý, u kořene bílý, uprostřed černý a na ostré špici karmínový. Tento jednorožec je obvykle považován za kombinaci divokého indického osla, nosorožce a lehkonohé tibetské antilopy s rovnými dlouhými rohy, které se s bočního pohledu mohli jevit jako roh jeden .Plinius Starší se v 1. století n. l. ve své Přírodovědě zmiňuje o "monocerovi", tedy jednorožci, který má uprostřed čela dlouhý černý roh. Indičtí Sírové na něj pořádali lovy, nebylo jej však možné chytit živého.A jak se takový jednorožec lovil? Jediným způsobem, jak jednorožce ulovit byla sladkávůně panny, která ho zmámí na tolik, že jí položí hlavu do klína.Víra v jednorožce se neomezuje jen na západní kulturu - čínský ťi-lin prý měl jelení tělo, koňská kopyta a jediný roh, který mu vyrůstal uprostřed čela a měřil asi 4 metry. Na rozdíl od jednorožce západního, který dokáže být divoký a dokonce útočný, je ťi-lin ztělesněná mírnost: nežere nic živého a nešlápne ani na nejmenšího broučka či stéblo trávy.Ve středověkých dobách byl jednorožec ceněn právě pro svůj roh, který v rozemleté podobě působil jako protijed proti všem známým jedům. Avšak dnes již víme, že rohy jednorožce, které se nacházely v pokladnicích chrámů , nebo vladařů byly většinou slonovinové kly narvalů či mrožů, kterým se v souladu se středověkým názorem, že každý tvor má svůj mořský protějšek říkalo mořští jednorožci. A číše indických vladařů byly ve skutečnosti vyrobeny z klů nosorožce.Tak jak to tedy bylo, žili jednorožci nebo jsou jen výplodem našich fantazií? Pokud žili, možná byli právě pro svůj roh vyhubeni , ale možná někde v nedotčené přírodě, v hlubokém lese chodí v noci k tůni…
P.S. Některé obrázky mam už v minulích článcích, tak mi to prosím vás promiňte. Moc děkuju.

Draci

19. října 2007 v 9:17 | Lightsoul77 |  Magické bytosti
Drak
Ztělesňuje bohu nepřátelské prasíly, které musí být přemoženy. V Apokalypse je drak jako symbol Satana přemožen archandělem Michaelem. V pohádkách vystupuje drak jako strážce pokladu nebo unesené princezna (panny = čistoty) ztělesňuje tak těžkosti, které musí být překonány před dosažením cíle. Narozdíl od evropské mytologie je čínský Drak dobromyslné zvíře - symbol mužské plodící přírodní síly (jang). Od dob dynastie Chan (206 př. Kr. - 220 po Kr.) je zároveň symbolem císaře nebo syna nebes. Je prvním ze "360 šupinatých zvířat" a páté zvíře čínského zvěrokruhu.Jako jedno ze čtyř zvířat světových stran je drak spojován s východem, se stranou vycházejícího slunce, zrodu, jarního deště a deště vůbec. Zde se mu říká modrozelený drak (čching-lung) a jeho protějškem je bílý tygr (paj-chu), vládce západu a smrti. Na obrazech jsou často znázorněni dva draci, kteří si v oblacích hrají s míčem nebo perlou (= hrom) - což způsobuje déšť. Kosmologická zkoumání rozlišovala již brzy čtyři kategorie" za prvé nebeské draky (tchien-lung), kteří symbolizují obrozující sílu nebes, za druhé draky - duchy (šen-lung), kteří nechávají padat déšť, za třetí zemské draky (ti-lung), vládce pramenů a vodních toků, a za čtvrté strážce pokladů(fucang-lung). Navíc existovali podle lidových představ čtyři dračí králové (lung-wang), z nichž každý střežil jedno ze čtyř moří, obklopujících zemi. Drak a Fénix ztělesňují mužskou a ženskou přirozenost a jsou symbolem manželů.

Gryf

19. října 2007 v 9:16 | Lightsoul77 |  Magické bytosti
Jde o bájného živočicha, jehož symbolický význam spočívá v ovládnutí země i oblohy, což mu umožňuje lví tělo a orlí hlava a křídla.V Řecku byli Gryfové ztělesněním ostražité síly a odvahy.Gryf byl rovněž ztělesněním bohyně pomsty Nemesis.V legendách byl tento tvor symbolem arogantní pýchy.
Gryf který byl zpočátku líčen jako satanův služebník svádějící na scestí lidské duše se později stak symbolem dvojjediné (božské a lidské) podstaty Ježíše Krista, a to právě díky ovládnutí země i oblohy
.Jejich pravlastí je Indie, kde hlídali obrovské zlaté poklady.Svá hnízda si gryfové staví vysoko v horách.Jsou schopni napadnout jiná zvířata-živí se jejich syrovým masem.

Víly podle znamení

19. října 2007 v 9:09 | Lightsoul77 |  Magické bytosti

Víla pro znamení Ryb

Je obklopena barvami mořské zeleně a oceánově modrou. Stojím pod vládou planety Neptun. V ruce drží hůlku s tradičním znamením Ryb, které je také vytetováno na jejím ramenu. Ve vlasech má leknín.

Ovládající planetu: Neptune
Element: Voda
Symbol: Ryba
Květina: Leknín, Vrba
Barvy: Modrá, mořská zeleň
Drahý kámen: Měsíční kámen
Zvláštnosti: Intuitivní, nápaditá
autor: Jessica Galberth
Víla pro znamení Vodnáře
Je obklopena tyrkysovou, elektricky modrou a indigovou barvou. Stojí pod vlivem její ovládající planety Urana. Symbol Vodnáře má vytetován na paži. Z dlaní ji vytéká voda. Má přívěšek s akvamarínem, drahým kamenem náležejícím k tomuto znamení. U pasu jí visí orchidej.

Ovládající planeta: Uran
Element: Vzduch
Symbol: Vodnář
Květina: Orchidej
Barvy: Tyrkysová, elektrická modrá, Indigo
Drahý kámen: Akvamarín
Zvláštnosti: Originální, nezávislá
autor: Jessica Galberth

Víla pro znamení Kozoroha

Je obklopena šedou, tmavě zelenou a hnědou barvou a stojí pod dohledem Saturnu, její vládnoucí planetou. Symbol kozoroha má tetovaný na nadloktí. Nosí vrbovou korunu. Vrba je strom spojovaný s tímto znamením. V ruce drží kámen tyrkys.

Ovládající planeta: Saturn
Element: Země
Symbol: Kozoroh
Kvete: Vrba, Břečťan
Barvy: Šedá, tmavě zelená, hnědá
Drahý kámen: Tyrkys
Zvláštnosti: Praktická zkouška, ctižádostivost
autor: Jessica Galberth

Víla pro znamení Střelce

Je obklopena sytě modrou a nachovou barvou a stojí pod vládnoucí planetou Jupiterem. Na ramenu má vytetovaný symbol Střelce a v ruce svírá větévku z dubu. U pasu jí visí drahý kámen topaz.

Ovládající planeta: Jupiter
Element: Oheň
Symbol: Střelec
Rostlina: Dub
Barvy: Sytě modrá, nachová
Drahý kámen: Topaz
Zvláštnosti: Zkoumavá, filozofická
autor: Jessica Galberth

Víla pro znamení Štíra

Je obklopena sytě červenou a kaštanovou barvou. Stojí pod její vládnoucí planetou Plutem a v ruce drží hůlku s tradičním symbolem Štíra. Na krku má náhrdelník s broukem, protože Štír je tradičně spojován s hmyzem a tetování s tímto symbolem má pod pravým okem. Trnkový keř je tradičně spojován s tímto znamením.
Ovládající planeta: Pluto
Element: Voda
Symbol: Štír
Květina: Trnka
Barvy: Kaštanová, tmavě červená
Drahý kámen: Opal
Zvláštnosti: Intenzivní, magnetická
autor: Jessica Galberth

Víla pro znamení Vah


Je obklopena pastelově růžovou, bledě zelenou a modrou. Stojí pod ochranou planety Venuše. Na čele má tetovaný symbol Vah. V jedné ruce drží váhy, symbol tohoto znamení a ve druhé ječmen, obilninu, která je také často spojovaná se znamením Vah. U pasu jí visí přívěšek s modrým safírem. Můžeme zde také vidět Růžové růže.
Ovládající planeta: Venuše
Element: Vzduch
Symbol: Váhy
Květina: Růžová růže, ječmen
Barvy: Pastelová růžová, bledě zelená, modrá
Drahý kámen: Safír
Zvláštnosti: Okouzlující, romantická
autor: Jessica Galberth
Víla pro znamení Panny
Je obklopena námořnickou modří, tmavě zelenou a hnědou a stojí pod ochranou planety Merkuru. Na čele má tetovaný symbol Panny a v ruce má žezlo se stejným symbolem. Ve druhé ruce drží žaludy, které jsou také spojeny s tímto znamení.

Ovládající planeta: Merkur
Element: Země
Symbol: Panna
Květina: Kočičí uši, žaludy
Barvy: Námořnická modř, tmavě zelený, hnědá
Drahý kámen: Sardonyx
Zvláštnosti: Inteligentní, skromná
autor: Jessica Galberth

Víla pro znamení Lva

Je obklopena zlatou, oranžovou a červenou barvou. Stojí pod jejím vládnoucí hvězdou Sluncem vedle kalichu se zlatem z něhož jdou plameny. Na rameni má tetování Lva. Na paži má také zlatý šperk ozdobený drahými Rubíny. Její vlasy zdobí Bobkové listy a květy Měsíčku.
Ovládající planeta: Slunce
Element: Oheň
Symbol: Lev
Kvete: Bobkový list, Měsíček
Barvy: Zlatá, oranžová, červená
Drahý kámen: Rubín
Zvláštnosti: Silná, působivá

Víla pro znamení Raka

Víla pro znamení Býka

Víla pro znamení Berana

Je obklopena odstíny červené barvy, která náleží ke znamení Berana. V pozadí je planeta Mars, vládnoucí planeta tohoto znamení. Na paži víly je také tetování Aries. Nese její oblíbený kámen diamant a v rukou drží kytici Zimolezu (Kozího listí).

Ovládající planeta: Mars
Element: Oheň
Symbol: Beran
Kvete: Zimolez , trnitý keř
Barvy: Různé odstíny červené
Drahý kámen: Diamant
Zvláštnosti: Aktivní, příliš sebevědomá

Drak černý

19. října 2007 v 9:06 | Lightsoul77 |  Magické bytosti
Černý drak:(necromanceři)
Černý drak žije mezi hvězdami. Jak vypadá jeho sídlo, to nikdo neví a vyprávějí se o tom jen rozporuplné legendy. Černý drak má neuvěřitelně ostrý zrak, a proto ví o všem, co se kde ve světě šustne. Když slétá dolů, do světa, činí tak v obrovských spirálách a někomu s rovněž dobrým zrakem může ve velké výšce připomínat obrovského netopýra. Na pohled je tento drak velmi majestátný; celý černý s lesklými černými pařáty a velkýma zlatýma očima. Na svět přilétá většinou po soumraku, a pokud je bezměsíčná noc a on přimhouří oči, je téměř neviditelný.
Černí draci jsou velmi vzácní, často ale zasahují do záležitostí světa, protože toho o něm hodně vědí, a snaží se o udržování jakési rovnováhy, ostatním tvorům většinou nepochopitelné. Draci si je často berou jako soudce ve svých sporech.
I černý drak může plavat pod vodou, jelikož nepotřebuje dýchat, koupel však nijak záměrně nevyhledává.
Jeho dechem je mráz Vnějšího světa, tak chladný, že zraní i bílého a ledového draka.někdy chrlí i kyselinu.Jejich schopnosti jsou uznávané u jiných draků.
Je 25% pravděpodobnost, že se bude jednat o moudrého draka.

Drak zelený

18. října 2007 v 20:26 | Lightsoul77 |  Magické bytosti
Zelený drak:
Žije v jehličnatých a listnatých lesích mírného pásu. Sídlo mívá v nějaké hoře, sám ovšem tráví většinu času na lovu. Je velmi žravý. Jeho žravost je taková, že po nějaké době klesne hustota okolní lesní zvěře natolik, že ho již začíná zmáhat lov na osamělé kusy a cítí se nenasycen. Pak se zelený drak obvykle stěhuje o horu dál a začíná ničit nový lovecký revír, zatímco ten starý se pomalu vzpamatovává.
Pokud na sebe narazí dva zelení draci stejného pohlaví, setkání obvykle přežije jen jeden a většinou to také odnese pěkný kus lesa.
Zelení draci patří díky těmto vlastnostem k nejneoblíbenějším divokým drakům vůbec, ale jsou na ně málokdy pořádány velké výpravy, protože, jak známo, nestačí pro samé žraní shromáždit skoro žádný poklad. Lesní lovci si na ně většinou netroufají, a tak zeleným drakům znepříjemňují život jen neustálé konflikty s druidy.
Dechem zeleného draka je omračující plyn, kterým někdy uspává zvěř, aby se mu snáze lovila, takže zranění působené dechem je jen stínové.

Drak vodní

18. října 2007 v 20:09 | Lightsoul77 |  Magické bytosti
Vodní drak(modrý)
Vodní drak je jedním z mála tvorů, kteří jsou schopni dlouhého pohybu ve všech třech živlech. Připomíná tím modrého draka, až na to, že modrý drak se přeci jen drží více na souši. Vodní drak je schopen dýchat libovolně dlouho pod vodou a právě tak i na suchu. Živí se převážně většími rybami, kraby, chobotnicemi a jinou mořskou havětí. Pod mořem má velký poklad shromážděný z potopených korábů. Lidí si většinou nevšímá, leda by mu začali příliš pustošit lovecký revír. Na souši obvykle žije na vlhčích a stinnějších místech, například v hlubokém lese.
Vodní drak může svůj dech používat toliko pod vodou. Je jím proud vzduchu vychrlený s takovou silou, že to připomíná podmořský výbuch. Vodní drak si je této své nevýhody oproti jiným drakům vědom a v případě konfliktu se snaží uprchnout pod vodu.
Je 3% pravděpodobnost, že se bude jednat o moudrého draka.

Drak rudý

18. října 2007 v 20:07 | Lightsoul77 |  Magické bytosti
Rudý drak:
Vyskytuje se většinou v sopečných oblastech. Je teplomilný a často žije v kráterech činných sopek a brodí se lávou, která mu nahrazuje koupel. V ohrožení je jen tehdy, když se ocitne v samém epicentru výbuchu sopky, ovšem nikoli žárem, nýbrž rychlostí, s jakou ho výbuch vymrští vzhůru. Taková událost ho notně pošramotí a rudý drak má pouze 80% pravděpodobnost, že ji (s četnými zraněními) přežije.
Vzhledem k tomu, že všechna ostatní místa mu připadají nepříjemně studená, rudý drak vylétá na lov jen zřídka a jen co se nasytí, rychle se vrací do své oblíbené lávy. Pokud sopka vyhasne, vydá se hledat jinou, takže rudého draka někdy můžeme potkat i v netradičním prostředí. Rudý drak shromažďuje poklad z drahých kamenů vyvržených sopkou. O poklad se příliš nebojí, protože oblast jeho výskytu je zřídka navštěvovaná lidmi.
Pokud ve tvém světě vyhasnou všechny sopky, rudý drak nevyhyne, ale přizpůsobí se jinému teplému prostředí (může např. začít vytlačovat žluté draky z pouští).
Rudý drak chrli žhavou směs, která je trochu podobná lávě.

Drak bílý(ledový)

18. října 2007 v 20:02 | Lightsoul77 |  Magické bytosti
Bílí drak:
Ledový drak má tělo porostlé modrými šupinami. Je krutý, vypočítavý a chladný; k malým drobným bytostem (jako jsou například lidé) má odpor, ale zároveň si váží věcí, které od nich pocházejí, protože ví, že lidé jsou často dobří řemeslníci. Žije zpravidla ve vysokých horách, kde má v ledu vysekané často velice rozlehlé doupě (nebo spíše palác). Má sběratelské sklony. Víc než samotného zlata si váží cenných věcí, a to takových, které jsou jednoduché, čisté a studené: miluje umně zpracované sklo a průzračné drahokamy, věcí ze stříbra a chladné zbraně. Ve své sbírce má často vzácné meče, které patřily dávným legendárním hrdinům.
Sběratelská vášeň některých ledových draků jde tak daleko, že sbírají i své protivníky, tak jako lidé sbírají brouky nebo motýly. Když ledový drak útočí svým dechem, může sám rozhodnout, jestli se pokusí postavu zabít nebo pouze zmrazit. Pokud se rozhodne ji zmrazit, dech jí ubírá pouze stínové životy; v okamžiku, kdy počet životů klesne na nuIu, postava zamrzne do ledového kvádru. Zůstane živá, ale neví o sobě; protože nestárne, může v této podobě zůstat po celá tisíciletí ozdobou drakovy sbírky. Pokud se kvádr dostane do tepla, roztaje a postava za 1-6 směn procitne.
Dechem ledového draka je palčivý mráz.
Je 15% pravděpodobnost, že se bude jednat o moudrého draka.

Drak zlatý

18. října 2007 v 19:54 | Lightsoul77 |  Magické bytosti
Zlatý drak:
Zlatý drak je nejsympatičtější ze všech existujících draků. Je velice inteligentní a díky jeho přesvědčení je pro postavy vždy štěstím, když ho potkají. Umí měnit svou podobu a často se vydává za postavy nebo zvířata; družina ho může potkat převlečeného například za chudého poutníka, za hraničáře nebo za krále. Ve své obvyklé podobě má zlaté šupiny, které jsou samy o sobě magické; proto se nedají prorazít obyčejnými zbraněmi, a i kouzelnými je těžké zlatého draka zasáhnout.
O zlatém drakovi se toho příliš neví. Ani mudrci, kteří dobře znají život a zvyky draků, se nemohou shodnout na tom, jestli je zlatých draků víc, nebo jestli ve skutečnosti existuje jenom jeden jediný Zlatý drak. Říká se totiž, že Zlatý drak je patriarcha, prapředek všech draků; a že čas od času přichází na zem. Zajímá se o lidi a je kronikářem jejich rodu; ví o nich i o jejich dějinách mnoho a navštěvuje je někdy ze zvědavosti, někdy s nějakým důležitým posláním.
Dech zlatého draka může být jakýkoliv; má schopnost vydechovat všechno, co vydechují ostatní draci, a může si při každém útoku vybrat. Navíc může vydechovat tzv. zlatý třpyt. Na povrchu všech věcí, které se dostanou do jeho dechu, se vytvoří tenký zlatý povlak: na podlaze, na zbraních, na šatech i na lidské kůži. Pokud je zasažen obličej postavy, postava nemůže dýchat (past Obr - 7 - nic/udušení). Když postavy všechno zlato z věcí seškrabou, dostanou zlato o váze 50 mn.
Zlatý drak stihne během jednoho kola zaútočit třikrát: dvakrát svými pařáty a jednou kousnutím - ale to jen v případě, že má dračí podobu. Přeměna z jedné podoby do druhé trvá dvě kola a není k ní zapotřebí magenergie. Svůj dech může drak jako jediný použít šestkrát za den; v dračí podobě si může vybírat ze všech existujících typů dechu, v lidské podobě smí používat pouze zlatý třpyt.
Když už ale musí bojovat, útočí nejraději kouzly. Jeho magenergie je universální - může ji používat na kouzelnická i hraničářská kouzla. Hraničářská kouzla může ovšem používat pouze v lidské podobě a v tom případě má schopnosti jako chodec i druid na 25. úrovni.
Je 100% pravděpodobnost, že se bude jednat o moudrého draka.

Drak bažinný

18. října 2007 v 19:44 | Lightsoul77 |  Magické bytosti
Bažinný drak:
Drak bahňák (mentaldraconus dementus lenorum). Barvu bahňáka se nepodařilo zatím nikomu určit, protože nikdo ho zatím neviděl jinak, než úplně zabaleného do bahna. Jeho tělo je podobné kouli s velkou placatou hlavou a krátkýma nožičkama. Jedná se o jeden z největších druhů draků. Žijí v bažinách, jejichž výpary mají neblahý vliv na jejich inteligenci.
Jsou leniví. Nejraději se válí v bahně - pokud možno celý den. Nikdy neútočí jako první a je apatický k jakémukoliv příchozímu až do prvního útoku. Při neúspěšném hodu PJ na bojovnost, drak přestane bojovat a stává se apatickým až do dalšího útoku.
Zvláštním útokem bahňáka je závan apatie past odolnost + inteligence 12 nic / apatie - válečník přestane bojovat a pokud ho někdo neprobere (útok, čpavek aj.), zůstane zde sedět navždy. Útok je psychické podstaty a působí pořád ve formě záření do vzdálenosti 25 sáhů od draka. Místa výskytu bahňáků poznáte podle zvýšeného výskytu apaticky sedících dobrodruhů. Jinak se živí se hlavně rašelinou, houbama a bahenní travou, ovšem rád si zpestří jídelníček i volně ležícími dobrodruhy.

Drak korálový

18. října 2007 v 16:58 | Lightsoul77 |  Magické bytosti
Korálový drak:
Drak korálový (hydrodraconus corali). Jedná se o draka úhořovitého tvaru, s hruškovitě tvarovanou hlavou. Je vzácným a obávaným obyvatelem korálových útesů. barven je červeně se žlutými pruhy. Má kratičké končetiny, ale na břeh vylézá jen v případech krajní nouze a i tak se příliš nevzdaluje od vody. Jedná se o draka velmi zlého a zlomyslného. Může-li potopit nějakou loďku, nebo někoho sežrat, tak to udělá. Je velice chytrý, proto neriskuje a útočí pouze na jistotu a s překvapením. Jeho zvláštními útoky jsou barva a jed. Barvu vypouští při útoku a sám se v ní velmi dobře orientuje pomocí ultrazvuku. Postavy bujující v barvě mají postih, jakoby bojovaly ve tmě + postihy za boj pod vodou. Jed se ukrývá v jeho ostrých zubech. Působí jako past odolnost 6,9 nic/2k10/10k10 životů které ubydou naráz po 1 směně. Postava pozná, že je otrávena. Lze ho neutralizovat pouze hraničářským kouzlem neutralizuj jed. Za každé kouzlo se sníží učinost jedu o 1k10 životů. Jed patří k velice drahým a vyhledávaným. Je vzácnou alchymistickou surovinou.

Fénixové

18. října 2007 v 16:57 | Lightsoul77 |  Magické bytosti
Fénix,
bájný pták, na oblohu přenesen až v novověku. Fénix představuje původně Ibise, který se v hejnech objevovali vždy znenadání po záplavách Nilu. Egypťané se proto domnívali, že se tito ptáci rodí sami od sebe, jen tak z vody. Stali se symbolem nesmrtelnosti. Žije prý 500 let, pak se v hnízdě sám spálí a z popele opět vzlétne omlazen. Takto od Egypťanů převzali mýtus bájného ptáka Řekové a od nich Římané. Byl nazýván též slunečním ptákem nebo ptákem ohnivým.






Elfský sňatek

18. října 2007 v 16:56 | Lightsoul77 |  Magické bytosti

Sňatky

Sňatek byl pro elfy přirozený, zůstávali svobodní jen výjměčně (ale protože každá fëa je svobodná, vyskytly se dokonce i v Amanu případy neopětované lásky nebo případy, kdy po někom zatoužil víc než jeden. Ti, kdo milovanou bytost ztratili nebo si ji z nějakého důvodu nemohli vzít, ve velké většině případů zůstávali sami.

Brali se většinou v mládí, to jest někdy mezi padesátým a stým rokem, a to jednou na celý život. Druhý sňatek byl povolen "Výnosem o Finwem a Miríel" pouze v případě, kdy jeden z partnerů zemřel a pevně se rozhodl už nevrátit. Měl lhůtu nejméně deset - valinorských - let (to jest 10x144 slunečních let) na rozmyšlenou. Po druhém sňatku svého partnera už se vrátit nesměl, ani kdyby chtěl sebevíc. V případě, že jeden z partnerů (evtl. oba) zemřel(i), ale neodmítl(i) se vrátit, byli navráceni tak, aby se mohli znovu vzít (blízko sebe, ale ne v nejbližším příbuzenstvu) - druhý obřad byl de facto obnovením manželství, ne jeho uzavřením; svazek platil stále.

Blízcí příbuzní se nebrali z přirozenosti, bratranec a sestřenice se vzít směli, ale většinou to nedělali (když Maeglin zatoužil po své sestřenici Idril, ještě tím zhoršil své beztak nevalné šance získat její přízeň, neboť to vnímala jako zvrácenost, S).

Brali se z lásky, nebo přinejmenším ze svobodné vůle. Dokonce ani u těch nejzkaženějších nikdy nedocházelo ke zlým činům z vilnosti, například aby někdo násilím odebral ženu jinému. To bylo natolik cizí jejich přirozenosti, že by postižená odmítla tělesný život a odešla do Mandosu. A jakýkoli podvod v těchto záležitostech byl také nemožný, i kdyby na něj snad někdo pomyslel, neboť elfové okamžitě poznali druhému na hlase a na očích, zda má partnera nebo je svobodný.

Stávalo se, že si jeden druhého vyvolil už velmi časně, někdy i v dětství, ale pokud už nebyli dospělí a se sňatkem nespěchali, čekali se zasnoubením na vyjádření rodičů obou stran. Ve vhodný čas bylo zasnoubení oznámeno na shromáždění obou rodin (spojeném s hostinou). Snoubenci si vyměnili stříbrné prstýnky. Nejkratší doba zasnoubení byla jeden rok, často trvalo déle. Během této doby se mohlo zrušit veřejným vrácením prstýnků, které se pak roztavily a neužily znovu ke stejnému účelu. Stávalo se to však jen výjmečně, neboť elfové se málokdy mýlí při volbě partnera: jen zřídkakdy špatně odhadnou někoho vlastního rodu a protože jejich fëa je dominantní nad tělem, nevede je k volbě pouze tělesná žádost

Po uplynutí jednoho roku si snoubenci zvolili dobu sňatku. Konala se opět hostina obou rodin, v jejím závěru snoubenci vystoupili a matka nevěsty s otcem ženicha jim spojili ruce a požehnali jim. Toto požehnání bylo nesmírně závažné a slavnostní, ale nikdo ze smrtelníků je neslyšel. Mezi Eldar se však říká, že matka vzývala jako svědka Vardu a otec Manwëho a dokonce bylo vysloveno jméno Jediného, k čemuž docházelo jen velmi zřídka. Snoubenci si pak vrátili stříbrné prstýnky (které si uložili na památku) a vyměnili si tenké zlaté, které se nosily na ukazováčku pravé ruky. U Noldor bylo navíc zvykem, že matka nevěsty dávala ženichovi drahokam na řetízku či nákrčníku a podobně i otec ženicha nevěstě. Někdy k tomu docházelo už před svatbou (jako např. v případě Aragornově).

Tyto obřady byly vjádřením rodičovské lásky a spojení nejenom snoubenců samotných, ale i jejich rodin, nebyly však "povinné". Za vlastní uzavření manželství se považovalo až tělesné spojení a od té chvíle byl sňatek považován za nerozlučitelný. Ve dnech míru a štěstí by se považovalo za hrubost, kdyby se někdo obřadům vyhnul, ale vždy bylo legální, aby se dva elfové, pokud byli svobodní a oba svolní, vzali bez obřadu a beze svědků (pouze s tím, že si vymění požehnání a vysloví jméno Jediného), a takový sňatek se uznával za nerozlučitelný stejně jako každý jiný. Za zlých časů k nim často docházelo (Beren a Lúthien tedy mohli uzavřít naprosto zákonný sňatek, ale dobrovolně brali ohled na rodiče nevěsty.)

Domácí skřítek

18. října 2007 v 16:47 | Lightsoul77 |  Magické bytosti
Domácí skřítkové, též nazývaní skřítkové-hospodáříčkové, bydlí v domech lidí a snaží se jim pomáhat. Jejich snaha je opravdu obdivuhodná, i když výsledek jejich snažení tomu mnohdy neodpovídá. Milují domácí práce všeho druhu, což mi přijde velice podivné. Mnozí za to dokonce ani nic nechtějí. Např. Browniové, druh skotských skřítků, jsou až urážlivě filantropičtí - pokud za své služby dostanou jakkoliv zaplaceno (byť v naturáliích), sbalí se a zmizí. Vážně jsou divní, nezdá se vám? %-) V dnešní době se tato situace ale již trochu mění, protože skřítkové jsou velice učenliví a zakládají odbory, ohánějí se Skřítkovskými právy a požadují napsání a dodržování pracovních smluv.
Snad nejznámějšími domácími skřítky jsou britští Pixiové. Jsou vzdáleně příbuzní s Brownii. Stejně jako oni se i Pixieové přes noc rádi vrhnou na drobné domácí práce. Za svou práci však vyžadují určité sociální zajištění, jako je mléko k uhašení žízně, kbelík vody, v němž matky koupou své ratolesti, a nějaký ten plácek, aby si po práci mohli zatančit. Na rozdíl od Browniů nemají žádné ubytovací nároky, většinou totiž přebývají na blatech.
Pixiové milují noční vyjížďky na ukradených koních a ponících. Také se rádi prohánějí ve vodě, tančí za svitu měsíce a někteří z nich si střílí z lidí. Nejčastěji svádějí z cesty poutníky, občas se vplíží do domů a místo domácích prací hází po lidech drobné předměty. Prostě si rádi hrají. Vzhled příslušníků tohoto zlomyslného národa je celkem jednoznačný - nejsou větší než lidská dlaň, oblékají se do zelené, aby se mohli rychleji a lépe ukrývat, mají do červena zrzavé vlasy. Nosánky mají pěkně nahoru, oči zelené (občas šilhavé), uši špičaté. Každý jedinec je individualita, proto každý má i jinou povahu. Pixiové jsou také zvláštní tím, že ovládají levitaci.
Ve Walesu žijí příbuzní Pixiů, Bwcové, kteří za mísu smetany rádi provedou všechny domácí práce. To by celkem šlo, nesmíte se však k Bwcům chovat špatně - potom se mění v pomstychtivé potvůrky, které v noci štípou spáče do nosu, kradou drobné věci, ničí šaty a s chutí prozrazují všechna tajemství. Nevím proč, ale Bwcové nemají rádi abstinenty a lidi s dlouhým nosem.

Trpaslíci

18. října 2007 v 16:42 | Lightsoul77 |  Magické bytosti
Nejdůležitější věc, kterou si musíte o trpaslících pamatovat, je, že každý trpaslík, kterého vidíte, je "on". Jasně, že spousta z nich jsou "ona", ale je to něco, o čem trpaslíci neradi mluví. Nenechte se zmást skutečností, že každý trpaslík, kterého potkáte, má dlouhé vousy.
Mladá trpaslice, co myslí na svou budoucnost, si možná vyková hrudní plát poněkud přitažlivějšího tvaru a poohlídne se po prádle, který není z vepřovice, a když už je z kůže, tak z nějaké opravdu "zajímavé" kůže, ale nikdy by ji ani nenapadlo oholit si vousy.
Trpaslíci, když si namlouvají nějakou trpaslici, tak se nenamáhají takovými těmi řečičkami, jako jaká má krásná ouška a hebké vlásky a podobně. Jediné komplimenty, které je trpaslicím možno skládat se zaručeným úspěchem, se týkají hedvábnosti jejich plnovousů.
Trpaslíci tráví většinu času a života ve tmě, jsou slušní a tiší, jedí normálně a nic nepijí. To proto, že opilec, který se potácí v úzkých temných chodbách, plných důlních nástrojů a materiálů, si nedělá přátele snadno.
Jenže tenhle způsob života není zdaleka normální, takže když se trpaslíci sejdou k nějaké společenské události, jsou odhodláni si to užít naplno. Tyto události se konají většinou při příležitosti nějakého výročí vítězné bitvy, ať už nad elfy nebo trolly. Trpaslíci rádi na svých oslavách vystřelují pestrobarevné rakety. Věří, že jimi zahánějí zlé důlní duchy.
Trpaslíci zvou lidi na své hostiny málokdy, ale stát by se to mohlo.
Správná trpasličí hostina má jen tři chody:
1. Chléb a maso
2. Opilecké hýření
3. Pranice

Elfský písmo

18. října 2007 v 16:38 | Lightsoul77 |  Magické bytosti
V kulatých závorkách jsou hodnoty vyskytující se jen v elfském použití, hvězdička označuje cirth používané pouze trpaslíky
Certhas Daeron byla původně utvořena pouze pro znázornění sindarských hlásek. Nejstarší cirth byly číslo 1, 2, 5, 6; 8, 9, 12; 18, 19, 22; 29, 31; 35, 36; 39, 42, 46, 50; a certh, která se střídavě psala jako č. 13 a 15.
Rozšíření a propracování této certhas se ve své starší podobě nazývalo Angerthas Daeron, protože přídavky ke starým cirth a jejich reorganizace se připisovala Daeronovi. Hlavní dodatky zavedení dvou nových sad, 13 - 17 a 23 - 28, však byly ve skutečnosti s největší pravděpodobností vynálezem eregionských Noldor, protože se jich používalo k vyjádření hlásek v sindarštině neexistujících.
V nové úpravě Angerthas lze vysledovat tyto zásady: 1. přidání čárky k větvi dodávalo "znělost"; 2. obrácení certh naznačovalo otevření hlásky v "úžinovou"; 3. větev po obou stranách stonku dodávala znělost a nosové zabarvení. Tyto zásady se uplatňovaly pravidelně jen s jednou výjimkou. Pro sindarštinu byl potřebný znak pro úžinové m (nebo nosové i), a protože nejlépe se dal odvodit obrácením znaku pro m, obrácené číslo 6 dostalo hodnotu m, kdežto č. 5 dostalo hodnotu hw.
Morijští trpaslíci zavedli v Angerthas Moria řadu nesoustavných změn v hodnotě a také některé nové cirth: 37, 40, 41, 53, 55, 56. Rozbití pořadí hodnot mělo především dvě příčiny: 1. změnu hodnot čísel 34, 35, 54 na h (jasný či hrdelní počátek slova s úvodní samohláskou, jež se objevovala v khuzdulštině) a s; 2. opuštěn čísel 14 a 16, jež trpaslíci nahradili čísly 29 a 30. Je také možno pozorovat následující používání č. 12 pro r, vynález čísla 53 pro n (a to se zaměňovalo s číslem 22), používání č. 17 jako z, aby se hodilo k č. 54 v jeho hodnotě s, a následovné užívání č. 36 jako n a nové certh 37 pro ng. Nová čísla 55, 56 byla po původu rozpůlené číslo 46 a požívala se pro samohlásku a a pro neurčitý redukovaný zvuk. Obojí byly v trpasličí řeči a západštině běžné. Když se vyslovovaly slabě nebo se vytrácely, často s redukovaly na pouhou čárku bez stonku.

Oznámení

18. října 2007 v 16:21 | Lightsoul77 |  Ankety
Tak rozhodla jsem se že svojí povídku přendám na jíné stránky, kde s psaním dále budu pokračovat, už mam napsanou další, ale celou povídku jsem dala zkontrolovat mojí kamarádce i s novou kapitolkou, tak až mi to pošlu, vložím tam opravenou část a novou kapitolku.
Povídka bude na stránkách: http://www.lightsoul.estranky.cz/
Pokuď má někdo zájem může si jí tam přečíst.
Dále na tyto stránky nebudu vkládat, nic co se týká magie, ale spíše se budu věnovat tímto stránkám.

Jednorožci

17. října 2007 v 21:25 | Lightsoul77 |  Magické bytosti

Co jsou vlastně jednorožci?

Jednorožci
Jednorožec - to nádherné mýtické stvoření sněhově bílé barvy, s dlouhým rohem uprostřed čela, zná s pohádek jistě každý z nás. Ale jak se na něj dívali ve středověkých dobách? Zkusím trošku poodhalit roušku tajemství.

Mořské panny

17. října 2007 v 21:24 | Lightsoul77 |  Magické bytosti
Mořské panny
Mezi mořskou pannou a mořskou vílou je velký rozdíl, tak za 1. mořské panny mají ocasní ploutev a mořské víly nohy. Mořské panny žijí ve větších hlobkách, kdyžto víly se zdržují u útesů nebo břehů. Mořské panny lidi většinou nevyhledávejí, naopak mořské víli ano. Mořské panny jsou velice krásné a nádherně zpívají. Občas vyplouvají na opuštěné pláže a svým zpěvem okouzlují mladé muže, kteří je pak hledají. Většinou je ale pohltí moře. Bydlí v krásných palácích úplně na dně moře, hodně daleko od míst kudy proplouvají lodě. Občas také v zachovalích vracích velkých lodí. Někdy střeží velké vzácné poklady. Potkat mořskou pannu není tak těžké, avšak většinou trvá jen pár minut. Ale i za tu krátkou dobu Vám toto setkání stoupne do hlavy.